Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Entombed, Carcass, Obituary, Autopsy nebo Incantation. To všechno jsou jména, která při vyslovení okamžitě probudí jejich ctitele a alarmují celou řadu vzpomínek na to, kterak to člověk objevil, uctíval a možná i zase pohřbil. Starý death metal v tom nejprasáčtějším slova smyslu a v té věru nejhnusnější podobě. Tak na tohle už se prakticky jen vzpomíná a je na světě jen málo kapel, které znějí tak kanálně jako výše uvedené před téměř třiceti lety. A teď zmerčete novou bandu jménem Sněť a jejich letošní velkou desku Mokvání v okovech. Ta se bez ostychu řadí po bok produkce právě vzpomínaných legend a celé řady jim podobných a stylotvorných pojmů.

Sněť je kapela, která vlastně od svého vůbec prvního vystoupení prolétla povědomím všech undergroundových nadšenců a probudila v nich něco, co už mnozí mohli považovat za dávno mrtvé a shnilé. Soudím to dle sebe, protože už jsem se smířil s tím, že práchnivějícího death metalu se nedočkám a tyto choutky lze hasit jen u léty prověřených nahrávek. Pravda, vyloženě nevyhledávám nové talenty, neboť death metal je až mým druhotným oblíbencem, avšak nebráním se. Tak právě tento lékařský termín načechral stojaté vody tuzemské tůně a profackoval nás, abychom si uvědomili, jak se věci mají. Nemyslím si, že najdeme v řadách čtenářů někoho, kdo by o kapele dosud neslyšel. Přesto se tak může stát…

Proto konečně vzniklo debutové dílo, které je po všech stránkách propracované, aby ctilo odkazy mistrů a pokračovalo v pomyslném přenosu olympijského ohně. Je to nekonečná štafeta, kterou si ne každý zaslouží třímat. Buďme proto rádi, že se tenhle kolík najednou ocitl v rukou kapely, se kterou si můžete pokecat na baru, jak vám zobák narostl. Jinými slovy buďme hrdí, že tu Sněť máme, protože její práce je příkladná a naprosto perfektní.

Death metal, který pánové nabízejí, má jasně dané parametry a posluchač může za ty roky existence žánru klást všelijak náročné požadavky. Buďte si jisti, že tohle bude splněno na výbornou. Samozřejmě zapomeňte na slepé uličky, kterými jsou deathcore nebo cokoliv spojeného se slůvkem „moderní“. Sněť se distancují od takových pojmů a plně se hrouží do klasického střihu, který vyloženě mrtvolný death metal nabízí. Už samotné intro v podobě instrumentální rozehrávky Útes mrtvol je jasně danou rozpoznávací relikvií, při které se naladíte na ty správné noty. Tohle je fakt intro, které je sakra na místě a které brutálně navazuje pocity, které vás neopustí. Když pak přijde druhý song, máte dojem, že vás někdo vhodil do mlýnku na maso, po jehož šroubovici a stále při vědomí kapete mezi masité ostatky. Vyloženě cítíte ten čpící zdechlinářský odér.

Výtečná souhra všech nástrojů včetně vokálu odkrývá utajená zákoutí mysli. Najednou se člověk mračí a posílá svůj životopis lokálním jatkám a hrobnictvím. Prostě máte chuť bourat a lopotit se s mrtvolami. Však Mokvání v okovech nemá momentu, který by vás z takové nálady vytrhl nebo dopřál výdechu. Snad jen při nutnosti otočení gramodesky, nebo kazety. Výčet jmen z úvodu tohoto čtení vám nejednou přistane na mysli a zaručeně nepůjde jen o tyto pojmy. Není to opisování, není to coverování, je to nálada, která vyplouvá v různých impulsech a příjemně vrní do ucha.

Lékářský termín sněť překládáme jako odumírání a rozpad tělesné tkáně a obyčejně tomuto úkazu říkáme gangréna. Nyní je dobré si pamatovat, že k dané poučce patří ještě adekvátní obraz v hudebním zhmotnění. Ta pulzující energie, kterou nahrávka uchovává v každé vteřině, je totiž nebezpečně intenzivní. Tak nebuďme ostýchaví a přijměme Sněť za svou. Zahoďme příruční desinfekce a gumové rukavice. Doba si žádá hnus a ten je tady v dobrém slova smyslu představen. Perfektní dílo a velmi vysoko umístěná laťka.