Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soen - Lykaia

SoenLykaia

Jirka D.7.3.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Evolve Blues R222 / Sennheiser HD 202
VERDIKT: Soen se vymaňují ze stigmat Tool, ale současně nepřichází s ničím skutečně zajímavým. Na novém albu míří do vod klidnějšího rocku, s nímž lze v pohodě žít, ale na žádné velké věci to není.

V antickém Řecku byla Lykaia (řecky Λυκαία) starobylá slavnost s tajnými rituály, konaná na svazích Mount Lykaion (Vlčí hory), jednom z nejvyšších to vrcholů Arkádie. Tak praví wikipedie, kde si můžete přečíst další podrobnosti o této slavnosti, která prý probíhala každoročně, pravděpodobně začátkem května.

 

Lykaia je ale taky třetí deska kapely Soen, vydaná ne v květnu ale v únoru. Soen přinesli světu v roce 2012 debutní album Cognitive, všeobecně považované za nahrávku sice výbornou, ale až přespříliš ovlivněnou zvukem Tool. Nutno přiznat, že především díky strojově přesné rytmice a stavbě některých částí skladeb měli kritici poměrně lehkou práci a necítit za každým rohem odér Maynardovy kapely šlo skutečně těžko. Tohle dilema částečně vyřešilo album druhé, které pod názvem Tellurian vyšlo o dva roky později a které se postupně přiklánělo víc k písničkovější formě, odlehčenějšímu pojetí a zvuk Tool poměrně dost opustilo.

 

A opouštění jakoby se stalo leitmotivem i aktuální desky, protože nejen že Tool už (zdá se) definitivně vymizeli, ale současně se vypoklonkovala i část původní sestavy. Středobod Soen byla vždycky dvojice Martin Lopez (bicí) a Joel Ekelöf (zpěv), s níž to až do minulého alba táhl kytarista Kim Platbarzdis. Basáci se střídali jak na běžícím pásu a snad se nikdo neurazí, když napíšu, že nejraději jsem měl hru námezdního všudybyla Stevea DiGiorgia. Aktuálně tu máme třetího basáka v pořadí, nového kytaristu a pak klávesáka, který občas klapky mění za struny.

 

 

A s novými tvářemi tu máme i nový směr. Respektive ani ne tak nový, jako dál rozvíjený ten vyzkoušený na minulém albu. Soen zvolňují, ubírají na tvrdším, metalovějším zvuku a celkem často ... se propadají kamsi do snu. A tak je tu oproti původnímu dilematu být či nebýt Tool dilema další, a to jak se popasovat s aktuálními a bohužel i ospalejšími Soen.

 

Časy minulé nicméně zastoupeny jsou a není jich málo. Úvodní Sectarian, čtvrtá Opal a pak samozřejmě i části a fragmenty dalších kompozic odkazují ke kytarovějšímu a hutnějšímu zvuku a je to dobře. Stejně tak je třeba přiznat, že Soen jsou mistři silných refrénů, i když škodolibě by šlo poznamenat, že po tak slabých slokách je každý refrén dobrý. Právě v nich totiž kapela občas upadá do jakéhosi snění, skladatelské hibernace a těžko z nich vydolovat zajímavou hudební myšlenku.

 

Deska má téměř hodinu a často se nemůžu ubránit dojmu, že ty poměrně dlouhé skladby stačilo prostě učesat, proškrtat o vyloženě nudná místa, desku zkrátit na pěkných čtyřicet minut a bylo by to album jako fík. Takhle se mi na patro dost často dostavuje pocit, že se tady převaluje něco těžkopádného a velkého (typicky v Paragon), něco, co si samo šlape po štěstí.

 

Nové album Soen je prostě trochu někde jinde, než kde kapela před pěti lety začínala. Technika se na první poslech vytratila, DiGiorgiova basa je pryč úplně a Lopez hraje tak, aby zbytek kapely neubíjel. Což je na druhou stranu moc fajn. Zbytek ansámblu nevyčnívá, snad kromě charismatického pěvce Ekelöfa, který patří zaslouženě k © kapely. Soen jsou písničkovější, mají stále větší smysl pro gradaci a silné motivy v refrénech, ale čím dál víc se jim nedaří být silní napříč celou skladbou. Tam to vázne, usíná a to je určitě škoda.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Martin / 4.4.17 11:38odpovědět

Jestli tohle zni jako orientalni Divokej Bill tak jsem asi celou dobu poslouchal nejakou jinou kapelu...

Ernest / 8.3.17 17:39odpovědět

Znie to ako Orphaned Land

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky