|
|
||||||||||
Patřím k té vlně fanoušků islandských klenotů Sólstafir, kteří je objevili až s fenomenálním dílem „Köld“ a pak teprve okusili lahodnou chuť „Masterpiece of Bitterness“. Vikingské období v čele s „Til Valhallar“ mě nechává chladným i přes jeho nepopíratelnou kvalitu. Každopádně ale nepatřím k té skupině posluchačů, kteří si zamilovali „Köld“ a další desku už nepřijmuli. Dvojalbum „Svartir Sandar“ mě ale nadchlo o kus méně než slavný předchůdce a tak jsem s netrpělivým očekáváním vyhlížel desku novou.
„Ótta“ přirozeně navazuje na svoje předchůdce s dalším opuštěním ostrých hran a metalové minulosti. Je o hodně melancholičtější a hráčsky i skladatelsky vyspělejší. I zde existují protipóly hrubších kytar a éterických ploch, ve kterých se víc než dřív dává hodně prostoru ambientním náladám. Moje tvrzení by ale bylo poloviční a zavádějící. Pánové pracují s atmosférou a gradací, takže protipóly, o kterých jsem mluvil, neexistují formou jedna skladba tvrdší, druhá jemnější, jak tomu bylo právě na starších albech. Jsou schopní si takto hrát na ploše jednoho songu. Toho si můžete všimnout hned v „Lágnætti“ - tichá nálada se postupně rozjede v jejich typické post rockové drhnutí s expresivním vokálem, aby se vše uklidnilo a opět rozbouřilo. Titulní a zároveň i singlovka „Ótta“ je opus magnum. Vše je opět tiché a melancholické a pánové nikam nespěchají. V hypnotickém oparu se dají dělat zázraky s náladami a Sólstafir hlavně zde dokazují, kterak jejich mistrovství roste. Singlová podoba tohoto songu jakožto elevator mix je ještě krásnější a vzdušnější. Emoce tryskají, že by se nemusela stydět ani Anathema a Katatonia by se mohla i přiučit. Nerozumím jejich rodné řeči a tak se nechávám nést jen svými pocity s malou pomocí google překladače. Takže tonu v odtikávání času k neúprosnému konci. Podotýkám, že moje poznatky jsou jen intuitivní.
Úvodní „Lágnætti“ je krásná skladba s úžasným klavírem a opravdu vyspělým zpěvem Tryggvasona. Kde jsou ty časy, kdy jeho hlas stál na pár tónech; dnes dokáže pěkně vlnit svůj čistý hlas v silných melodiích a stejně tak chraplák nepoužívá jen jako výkřiky a řvaní. Odváží se s ním vystoupat to nedozírných výšin a vy se nemusíte bát uklouznutí a nejistoty.
Hudebně je jasné, že vzhledem k předchozím skvostům můžeme očekávat mistrovství. Pod rouškou zamyšlené uzavřenosti slyšíme vybuchovat nálady různého zabarvení. Nestačí jim klasické obsazení rockové kapely, ale nebojí se zakomponovat banjo či elektroniku (dokonce jsem měl v jednu chvíli pocit, že slyším sitár). O klávesách ani nemluvě. Minimalistické kytary často jako byste museli přemlouvat, aby zahrály, a ony přitom celou dobou předvádějí celou škálu jemných náznaků. To stejně platí i o bicích či base. Produkce je pekelně čistá, což je hlavně vzrušující u akustických míst, která hrají na nahrávce prim. Elektrické kytary jsou opravdu velmi slabě zkreslené a často máte pocit, že posloucháte pop rockovou kapelu, ale té největší kvality. S melodiemi pracují právě tak citlivě, že by mohli zaujmout i popové posluchače, nebýt tísnivé melancholie a neuchopitelnosti kompozic, kdy nevíte, co bude za vteřinu a ta vteřina může trvat až do konce skladby. Kapela si totiž často vystačí s pár tóny, které rozpracovává a graduje v intenzitě či ztišuje do maxima. U „Svartir Sandar“ jsem mnohdy přeskočil písničku, která mě neseděla. Zde to není možné, pro onu propojenost a chytlavost všech stránek Sólstafir. Netvrdím, že mi sedí všechno a dokonce jsem se u „Rismál“ podíval na hodinky, i když jde o nejkratší skladbu. Naopak závěrečný epický „Náttmál“ nedá pokoj, než skončí a jeho síla je tak návyková, že si desku pustíte znovu. Trojice rockověji a přímočařeji založených kompozic „Dagmál“, „Miðdegi“ a částečně „Nón“ plní úlohu pevného jádra a zejména rozevlátě drsná „Miðdegi“ by mohla mít hitové ambice zaútočit na rocková rádia a tam uspět.
Když se vrátím k začátku a k otázce, zda Sólstafir překonali s novou deskou „Svartir Sandar“, nebo zůstává v jejím stínu, říkám si, že jak pro koho. Mně se předchůdce moc nelíbil a z nového alba jsem nadšený, ale věřím, že pro spousty fans byl právě předchozí počin tím nejlepším od Sólstafir. Takže pak je otázkou, jak je zaujme novinka. Co se týče tvůrčího umění a instrumentální či pěvecké vyspělosti, je zde jasný velký posun a není pochyb o nadprůměrnosti přístupu. Bezesporu je sympatické, že jako kapela stojí stále při sobě a nenarušuje jejich cestu vzhůru žádný velký rozkol v sestavě, který může skupině pomoci, ale také ji zabrzdit či úplně zničit.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
lifeson / 26.9.14 13:04odpovědět
skvělá deska, určitě ne na první poslech, to se mi ještě moc nezdála, ale postupně se dostane pod kůži. křehká i mocná zároveň, nádherná a emotivní je zejména Dagmál, to je skvost......
Garmfrost / 17.9.14 15:05odpovědět
Je to krásná deska. Hlavní je, že někomu udělají svým uměním radost. A to nejen sobě. :) No a když někoho naserou, taky dobře. Rock and roll ku.va!!! :D
Stick / 17.9.14 10:55odpovědět
Pěkné, leč slabší, než předchozí po
Stick / 17.9.14 10:55odpovědět
*počiny.
Victimer / 17.9.14 9:26odpovědět
Sólstafir opět jinak a opět výborní. Jejich deska je melancholie, křehkost a tma na břehu oceánu.
Ruadek / 17.9.14 8:48odpovědět
Deska je to naprosto výborná, zakousla se do mě od první chvíle, žádné váhání či zanořování s postupným efektem jsem nepotřeboval.
Petrlichsner / 17.9.14 8:37odpovědět
Čaute, vono by asi bylo nejjednodušší takový kapely ani nehodnotit. Každýmu halt voní něco jinýho. Každopádně je to jedna z nejdůležitějších fošen ro(c)ku
Bodin / 16.9.14 15:33odpovědět
Album, na které si musím zvyknout. Nejsem moc nadšený z posunu, který Sólstafir od minulého alba udělali. Mám raději jejich desky Masterpiece of Bitterness a Köld. Na Ottě jsou místy (jak napsal Garmfrost) hluchá místa, občas mi připadá, že kapela skladby natahuje jakoby nevěděla kudy kam. A nejlepší song, abych nebyl příliš kritický je určitě úvodní Lágnætti a taky se mi líbí Dagmal. Z bonusové CDčka mě pak potěšil předělaný song Til Valhallar. 70%
Jara / 16.9.14 17:35odpovědět
Jestli by dostali Solstafir 70%, pak by zbytek hudební populace nepřeskočila padesátku :/
Bodin / 17.9.14 15:21odpovědět
70% není žádná hrůza, já na takové desky potřebuji prostě více času. Během příštího týdne mi dorazí Ótta na CD, takže teprve až potom si Sólstafir budu vychutnávat a prozkoumávat pořádně. Zatím si za hodnocením stojím.
Jara / 16.9.14 11:37odpovědět
Ota se hezky rozvíjí s velkým vnořením do albíčka. Noční poslechy jsou naprosto skvělý! Nenudím se ani chvilku. :)
Jirka D. / 16.9.14 8:09odpovědět
Zatím tu desku pořád přežvykuju a vlastně ji na jeden zátah zvládám akorát v práci, protože jinak by mi přišla roztahaná a s hromadou hluchých míst. Byl to vlastně můj první dojem a ten zatím zůstává. Stejně jako pozice Nr. 1 alba Köld.
David / 16.9.14 12:05odpovědět
Zkouším to, ale zatím mám z Ótta podobné pocity jako Jirka... chvílemi mi Sólstafir připadají až lacině vlezlí a předvídatelní... nechám tomu čas...
Label:Season of Mist
Vydáno:Srpen 2014
Žánr:post metal / rock
Guðmundur Óli Pálmason - bicí
Aðalbjörn Tryggvason - zpěv, kytara
Svavar Austman - baskytara
Sæþór Maríus Sæþórsson - kytara
1. Lágnætti
2. Ótta
3. Rismál
4. Dagmál
5. Miðdegi
6. Nón
7. Miðaftann
8. Náttmál
Sólstafir
Berdreyminn
Sólstafir
Svartir Sandar
Sólstafir
Endless Twilight of Codependent Love
Sólstafir
22.5.16, Praha, Palác Akropolis
The flood inside tour 2013
8.3.13, Praha, klub Hoodoo
Sólstafir v Akropoli
26.3.19, Palác Akropolis, Praha
High Command
Eclipse of the Dual Moons
MindThorN
Last Thirst - First Lust (EP)
Freak Kitchen
Cooking With Pagans
Robert Rich
Neurogenesis
Emrevoid
Riverso
Na PHR vychází ve vinylové reedici album Life And Death (původně 1997) HC-metalové bratislavské kapely Testimony. Slyšte ZDE a kupujte ZDE, bližší inf...
20.9.2023Řecká metalová kapela On Thorns I Lay vydá 13. října na Season of Mist novou řadovku, která se bude jmenovat stejně jako kapela a z níž byl aktuálně z...
18.9.2023Kapela Insania představila videoklip ke skladbě Jedeme peklo, kterou znáte z alba GRRRotesky (psali jsme ZDE). Klip pochází z dílny CyberOlase a dle k...
18.9.2023Na rakouském vydavatelství Mai Lei Bel vyjde 22. září debutní deska rockové kapely Craggy Collyde, která funguje od roku 2018 nejdříve jako duo, nyní ...
17.9.2023Rebaelliun pustili do světa kytarové video se skladbou All Hail The Regicide připravovaného alba Under The Sign Of Rebellion, které vyjde 22. září u A...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.