Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Somnus Aeternus - On the Shores of Oblivion

Somnus AeternusOn the Shores of Oblivion

Jirka D.26.11.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: "On the shores of oblivion" je debut se všemi neduhy i nadějemi, které takové debuty přinášejí. Jedni ocení, druzí zavrhnou.

K recenzi se mi dostala debutní nahrávka moravských Somnus Aeternus a po několika společně strávených rendez vous jsem ji zařadil k deskám nejednoduchým a skoro bych řekl schizofrenním. Vedle sebe tu fungují momenty zajímavé a nápadité společně se těmi, u nichž smysl jejich existence pochopíte jen stěží; celek tak působí poněkud rozháraně a pocity v posluchači mohou kolísat  v celém spektru emocí a nálad.

 

Rozdvojená anabase se začíná už u CDčka a bookletu, jehož grafické ztvárnění nepostrádá dobrý nápad a smysl pro elegantní jednoduchost, ale pouze do té chvíle, dokud se budeme bavit o vnitřních stránkách. Rozhodnutí dát na titulní list onu malůvku bylo nešťastné, neb obrázek jakési paní Smrti s levou rukou asi o polovinu delší než pravou působí amatérsky, nemluvě o dalších proviněních proti anatomii či perspektivě. Na druhou stranu nelze opomenout přiměřenou obsahovou stránku tištěného materiálu, nechybí texty skladeb, ani další podstatné informace pro ty, kteří se o ně budou zajímat. Výjimku tvoří pouze neuvedení studia, kde se nahrávalo a pak osoby, která provedla mix – obojí ve světle slyšeného záznamu by jistě mnohé vysvětlilo.

 

Hudebně se S.A. brodí doom metalovými vodami, které dokáží patřičně rozčeřit rychlou deathovější pasáží. Především jsem ale rád, že se neutápí ve vzorcích z raných 90. let, jejich projev působí více dnešně a méně staromilsky. Pravděpodobné vzory lze hledat u Swallow the Sun v jejich počátcích, v melodiích Saturnus, či – při poslechu čtvrté „Of the bond“ – u melodiků Insomnium. Kompoziční a aranžérská práce nepatří k těm, které by vás uzemnily svou originalitou a převratnými nápady, ale dobrý standard u velké části z celkových desíti skladeb jí upřít nelze. Silnou partií je bezesporu Wohmova sólová kytara, která mě oslovila i při živém hraní a k níž se celkem slušně přidává i kytara druhá. Jejich dialogy povedeně rozvedené do mixu desky („Everything else is a lie“ nebo rytmicky nápaditá záležitost v „Decrepitus“) patří k těm nejzajímavějším místům nahrávky. Samostatnou kapitolou jsou party kláves, které jsou vynikající, pokud dokreslují pozadí (chcete-li atmosféru) písně a naprosto ubíjející při převzetí vedoucí úlohy ala Dark the Suns. Třetí skladbu, kde otrocky sledují vokální linku, a navíc nepochopitelně díky mixu vyčnívají nade vše, včetně vokálu v refrénu a kopáku v nejrychlejší pasáži, přeskakuju zcela jistotně. Podobným osudek končí i pátá věc, bez ohledu na její skvělé intro...

 

Nakonec pár slov k technickému provedení nahrávky. Nezodpovězená otázka ohledně nahrávacího studia nabírá na významu především kvůli zvuku bicích, který je ... takový zvláštní. Především kovadlinový zvuk jednoho činelu působí ještě neslyšeným dojmem. Není to špatně, jen by mě to zajímalo. Mix mi přijde dobrý především u kytar, jejich selekce do sterea je povedená a posluchač má možnost pátravého poslechu – snad někdo docení. Vyváženost nástrojů ale pokulhává, již zmíněné klávesy (hlavně ve třetí skladbě) nebo sólová kytara v úvodním songu potápí vokál, což s ohledem na jeho dominanci v ostatních částech nepůsobí dobře. Do uší bijí i velice prudké fade-outy, konce páté či šesté skladby jsou provedeny dosti necitlivě. Mastering je dnešní, dynamiky zvuku se nedočkáte, stejně jako prostorového pocitu při poslechu. Jedním slovem – ploché.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Demonical / 27.11.12 14:05odpovědět

ty vogo, tak takovýhle věci u muziky vůbec neřeším. Já ji nrmálně poslouchám a letošní album se mi moc líbí!

insomnic / 26.11.12 18:46odpovědět

Děkujeme za recenzi a konstruktivní kritiku!:) Jen bych vysvětlil dvě věci- nahrávací studio není uvedené, protože jsme v žádném studiu nenahrávali. Veškeré práce na zvuku kromě masteringu obstaral Wohma. Mastering obstaral Ivo Sedláček (je uvedený i v děkovačce;). Úvodní kresbu jsem dělal já a chyby v perspektivě tam rozhodně jsou. Co se týče proporcionality, tak ta není dělaná od oka. Ono to může trochu klamat kvůli hábitu apod., ale délka rameno-loket-zápěstí je měřená. Když si přiložíte třeba tužku a přeměříte si to, tak to vychází celkem přesně. Popravdě to ale jde poznat líp na originálu bez digit. úpravy, který má formát A3. Ať se daří a ještě jednou díky!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky