Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sordide - Ainsi finit le jour

SordideAinsi finit le jour

Garmfrost25.11.2024
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (#AO-247) / promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ainsi fini le jour ukrývá odlesky klasického blacku, ale pocitově jde proti němu.

Sordide jsou kapelou, u nichž hraje prim vztek a nervozita. Stylový záběr zaštiťuje blackový odér. Ten halí hardcorovou řevnivost, crust, punk a doomovou zamyšlenost. Někde jsem narazil na názor, že jsou Sordide avantgardním spolkem, ale avantgardního či experimentálního v jejich hudebním guláši nespatřuju nic. Vnímám odlesky klasického blacku, ale pocitově jdou proti němu. I názorově.

 

sordide

 

Už zvukově je jasné, že se zde přísahá na odlišné potřeby, než je běžné. Ostatně víme, že hodně francouzských kapel je odlišných a pár jich je zcela šílených. Pro mě je překvapující, že podobnou muziku produkují borci z Ataraxie, Asphodèle či Void Paradigm. Ale proč ne. Rovněž bych měl zmínit, že jsem si chtěl zvyknout a užít si album bez předsudků. Jedou dost proti mému vnímání, což beru jako výzvu. Musím pochválit výbornou instrumentaci a skladatelskou hravost. Nicméně ukřičené vokály mi při pokusech o proniknutí do tajemství nahrávky zavazí. Produkce Ainsi fini le jour je plochá. Kde by posluchač čekal živelnost a divokost, je bezvýrazná šeď. Respektive, vadí mi barva nástrojů. Působí na mě rozladěně, garážově, ale bez chuti a zápachu.

 

Ainsi fini le jour je nahrávkou na své poměry vlastně dlouhou. Řekl bych, že půl hodiny by bylo vhodnější stopáží než přes padesát minut. Nápadů a energie album na takovou délku nemá. Když se kapela rozdivočí, nechť, ale jakmile se pustí do groove a středních temp, ztrácí se oni i posluchač ve změti rifů o ničem, které se tváří hypnoticky a meditativně.

 

 

Ainsi fini le jour zdobí zajímavý front cover, kterému nesluší logo. Celé je to zabarvené stejně jako zvukový kabátek, tedy pro mě nic přitažlivého. Sordide mě ve své podstatě rozčilují. Při hodnocení přemýšlím o každém bodu. Máme body za nadšení tvůrců, určitě za muzikantskou šikovnost, a sem tam zajímavý nápad. Sjedeme zpět za neuchopení tvůrčích nůžek, aranžérského bordelu… Jsme na průměru? Abych Sordide neškodil osobním odsudkem, přiznávám půl bodíku, ale dál nejdu. Nepotřebuju, aby všechny kapely hrály progresivně, nebo disharmonicky. Nepotřebuju ani, aby každá byla nutně extrémní či melodická. Musí mě bavit. A to se v případě Ainsi fini le jour neděje.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky