Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Special Providence - Soul Alert

Special ProvidenceSoul Alert

Sorgh28.12.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Čistě instrumentální nálož Soul Alert představuje fúzi a spolupráci mnoha surovin, které nakonec přejdou v zajímavý a nezapomenutelný zážitek.

Pro milovníky čistě instrumentálních zážitků nacpaných kytarovými sólíčky, vyhrávkami a prvky, které se na první pohled zdají neslučitelné, je na pultech letošní album maďarských Special Providence. Od prvních tónů Soul Alert jsem schopen vidět růžovou mlhu a bílé myši ve vaně.


Přiznám hned zkraje, že to album není žádná jednoduchá selanka... Ono poslechnout si jednu písničku a celé album je markantní rozdíl. Ne každý, kdo se nadchne na youtube u klipu k Lazy Boy, bude schopen vyposlechnout celou kolekci deseti skladeb. Album nabízí tolik nápadů a myšlenek, že je těžko je všechny strávit. Víc než u jiných alb zde platí, že květ se začne otevírat až po několikerém poslechu. Stále bádám a objevuji, a hlavně si připadám pokaždé jako v jiné krajině. Navíc rostlina plodí stále nové a nové květy, které je třeba prozkoumat. Čistě instrumentální nálož Soul Alert představuje fúzi a spolupráci mnoha surovin, která nakonec přejdou v zajímavý a nezapomenutelný zážitek.

Jsme svědky situace, kdy se metalové pilíře ohýbají a umně tvoří cestu elektronickým paprskům. Elektronika zde zastupuje vícero stylů, lze najít místa evokující art rockové legendy, jinde ducá rytmem techna a opodál vyfoukává omlazené stopy hardrocku. Vše v mírné a nenásilné formě prostupuje jak do tvrdých metalových pasáží, tak do poklidných zákoutí načichlých jazzem. Snad každá skladba je sestavena z mnoha kusů v jeden někdy těžko uvěřitelný celek. Nikdy nelze říct, že některá je čistě nářez a druhá ukolébavka na uklidnění. U všech je v různém poměru užito obou pólů gradační stupnice a tak nezbývá, než být neustále ve střehu a předejít tak úleku.

Dominantním nástrojem jsou u Special Providence klávesy. Jejich údržbáře a manipulanta lze nazvat šílencem v tom nejlepším slova smyslu. Využívá soustavy tří klaviatur se spoustou hejblátek a efektů, že z toho jde jednomu hlava kolem. Mnohdy je problém rozlišit jeho kreace od sólové kytary, která se vyžívá spíš ve vyšších partiích a sólech než v hoblování, takže k záměně není daleko. Krom syntetických zvuků a kvíkotů své prsty rozehrává i na poli klasického piána, které má v tvorbě Special Providence podstatné místo. S čím určitě nebude mít nikdo problém jsou linie kreslené výraznou basou, kterou bych pasoval na druhý nejdůležitější prvek hudby. Její práce se jako vibrace šíří a vrací mezi stěnou jazzových kabinetů a cihlovou zdí sklepní zkušebny metalové chásky.

 



Problém možná budou mít lidé, které neoslovuje, jak říkají, profesorský a sterilní výkon. Na to já mohu říct jen to, že co se na první poslech může takto jevit, postupně odezní a ucho posluchačovo zasáhne lidský kumšt prohřátý citem. Special Providence, ač si libují v zóně náročných postupů, svoji hudbu podávájí v šálku upřímné a uvěřitelné snahy o zásah do lidského srdce. Komu se podaří vidět je naživo bude souhlasit. Praví mistři svého řemesla, kteří jsou obdařeni fantazií a schopností stvořit skladby, jež nepotřebují slova k tomu, aby něco sdělili. I když se může nezkušenému posluchači zdát, že jde o chaos, opak je pravdou. I přes složitou konstrukci skladeb se nakonec ukáže, že jde o celkem jednoduché a přirozené sdělení, které má jasnou kostru.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky