Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V pošmourných blatech black metalu se pohybují různá stvoření. Některá jsou mírnější, jiná vzteklá a nepřátelská. Při toulkách francouzskou částí Kanady je možno narazit na chlíváky slyšící na jméno Spectral Wound a u nich bych na zacházení v jemných rukavičkách nespoléhal.Kapela vznikla v roce 2015 a tentýž rok vydala svoje debutní album Terra Nullius. Když jej srovnáte s aktuální deskou, tak pochopíte, že pokrok je v jejich případě sprosté slovo a nehodí se o něm vůbec přemýšlet. Zvuk, krákání, hudební smýšlení, to vše se liší jen malými rozdíly a kapela tak nastavila svůj obraz hned v začátcích.

Pro krátkodobou potěchu černé duše můžu s klidným svědomím doporučit jejich nové album, které o svých útrobách jasně napovídá svým přímočarým názvem. Z krve a marastu, ano, takový black metal tu máme a pokud si ho pustíte do baráku, budete moci sledovat jeho mizerné šlápoty na koberci. Songs Of Blood And Mire se s nějakým bontonem nezdržuje a hned dává na vědomí svoji ignoraci slušného chování. V jeho stopách jde špína, neučesaný zvuk a rachotící energie. I když se bavíme o black metalu, nemůžeme pominout silné vazby na rock´n´rollový rytmus a drajv, je možné cítit punkovou nesvázanost a nechuť se slušně obléci. Šlapavé tempo je schopné vyvolat horečku sobotní noci i u člověka bez černých úmyslů, který se dosud spokojil se sobotním kulturákem a s Kaťák revival na pódiu. Některé skladby jako třeba Aristocratic Suicidal Black Metal mají opravdu blíž k rocku jako takovému a s černotou jej pojí hlavně nakřáplý nezpěv.

Prim však hraje temnější stránka věci, špinavý a chrčivý dech blackmetalového undergroundu. Se zvukem kanálních proudů mizících v temném neznámu. Ani Spectral Wound neobjevili Ameriku a obvinit je z progresivních myšlenek by bylo nemístné rouhání. Jsou spokojeně usazeni pod kopyty mrtvého kozla a inspiraci čerpají z toho, co jde kolem. Mezi rytmicky jednoduché pasáže šoupnou studené, severské sólo s pofiderní melodií, ale najdou se i takové vyhrávky, za které by se nemusela stydět lecjaká vlasatá primadona s navoskovanými chlupy na hrudi. Jednou z mála jistot je to, že se vás Spectral Wound budou snažit utahat neskomírající rychlostí a divokým střídáním slok s refrény. Kolovrátku se zadírá dřevěné ložisko, ale nikdo nehledí, valí se dál.  

Sám obal desky napovídá, že tu nejde o velké umění a na to dávám razítko. Proto raději neodhaduji životnost a důležitost alba pro sbírku. Jeho kouzlo je spíš momentální, zaujme svou živelnou energií, která nicméně brzy vyšumí.