Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spectrale - Arcanes

SpectraleArcanes

Ruadek3.2.2021
Zdroj: CD (6-panelový digipack) / promo od vydavatele Les Acteurs de l'Ombre Productions
Posloucháno na: Yamaha CDX480 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Skvělá bokovka kytaristy Great Old Ones a příjemné překvapení.

Nenápadný projekt Jeffa Grimala z Great Old Ones s novým materiálem. Já sám jsem tento boční záměr zaregistroval až s promo deskou, která mi přistála na stole. Hned na začátku uklidním všechny nadšence okolo jmenované veličiny, z níž kytarista pochází, protože tyhle dva spolky nemají hudebně vůbec nic společného. Namísto Lowecraftovské temnoty a zatěžkaných blackových rubanic je tu vzdušná akustika a jen občasně nějaké ty perkuse. Tak se na to pojďme mrknout zblízka.

 

 

Stejně nebo podobně jako u Great Old Ones zaujme přebal, který není z jednoho pytle dnešních coverů. Skvělá mozaika či spíše ornament, podobný těm, jaké vymýšlejí ke svým deskám Tool. Po obrácení velmi stylově navržené pozadí s uceleným graficky jednoduchým vnitřkem. Od desky s takovou grafikou můžete čekat cokoli, co má snahu jít trochu do hloubky.

 

Smyčcové intro vystřídá překrásná akustika, která se proplétá s intenzivním violoncellem a jeho čistými kvintami. Hodně to připomene akustické výlety některých věcí od Les Discrets (například song Après l'Ombre), kdy s minimem dokážete maximum. Atmosféra je ovšem až barokní, ne taková, jakou by metalový fanoušek hledal u Kveldssanger od Ulver ( a dalších podobných).

 

 

Spíše bych přirovnal k Ne Obliviscaris v jejich mezihrách, jaké mají na všech deskách. Je to podobně experimentální a barvité. Hodně vynalézavé i v rytmech, jaké jsou nastaveny (pátá „Le Pendu“). Když desku slyšíte poprvé, nezaujme tak, abyste se hned vraceli. Já ji nechal ležet týden, možná i dva a pak se zase vrátil. Chce to pomalu, jako u každé folkové desky, která chce vnitřní klid a soustředěnost. Ono to postupně přijde. A pokud ne, je s muzikou už něco blbě.

 

Album Arcanes je možná krokem zpět co se týká virtuozity na akustiku, protože minulá deska, označená pouze symbolem ▲, byla nahrána s obratnějším kytaristou. Jean-Baptiste Poujol ale už na nové desce není a je to trochu znát na přístupu. Tam, kde minule trylkovaly dvě kytary, tam velmi výrazně promlouvá smyčec. Tam, kde bylo předtím piáno a elektrická kytara (ačkoli ve výrazně menšinovém zastoupení, vyloženě jako aranžérský nástroj), tam je teď dosazen zpěv. Dá se říci, že kapela prostě prošla nějakým stádiem vývoje a každá deska tak vedle akustických kytar používá jiné nástroje, aby dosáhla stejného efektu. Takže prohození kytaristů není vůbec na škodu.

 

 

Uznávám její kvality, které ale oceníte pouze v případě, že jste nadšenci do neofolku a jeho dalších odnoží. Poslouchá se to nádherně, zvuk je čistý a příjemný. Hodně plastický, má důraz mnohdy až rockové nahrávky (devátá průrazná „La Lune“, kde hodně práce zastane už i bicí sestava). Když si vezmu, co dělali Spectrale kdysi (třeba na splitku spolu s In Cauda Venenum a Heir), tak jsou na této desce hodně při zemi. Žádné divočejší experimenty a disharmonie (které jsou někdy trochu převzaté z Great Old Ones), přesto je druhá část desky uzavřena dvěma obdivuhodnými hutnými kusy (každý má okolo sedmi minut). Tady smekám. Stále hovoříme pouze o čtyřech lidech, kteří mají jen omezené množství nástrojů a základem jsou stále jen akustiky. Perkuse a violoncello. Celky jsou ale velké, vrstevnaté, mají vlastní děj. Neustále se mění a přelévají, gradující vnitřní napětí, skvělý timing.

 

 

Takže tedy nová deska a je proč zatleskat. A to jsem si původně myslel, že tohle nebude až tak ojedinělá věc, jakou nakonec je. Ovšem opět musím zopakovat, že musíte být posluchači, co tohle umění dokáží ocenit a už se mu nějaký ten pátek věnují.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky