Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sphere - Inferno

SphereInferno

Jirka D.8.1.2026
Zdroj: CD v jewel case s papírovým přebalem (# DP065CD) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY XA5ES / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: Sphere podruhé na Echoes a podruhé mají naše doporučení. Deska Inferno je žánrová jistota bez přešlapů.

Pozorný čtenář nebo prostě ten, kdo má dobrou paměť, si jistě vzpomene na tři a půl roku starou recenzi předchozí desky Blood Era, čímž tedy chci říct především to, že o polské kapele Sphere už jsme u nás jednou psali. Celkem podrobně jsme tam probrali jejich historii, proměny v sestavě, a tak pokud cítíte potřebu vstřebat informace tohoto typu, TADY máte odkaz na zmíněný text. Sluší se doplnit, že v mezičase dvou posledních nahrávek proběhla ještě další výměna, a to na postu kytaristy, čímž se seznam bývalých spoluhráčů opět o něco prodloužil. Je vůbec s podivem, kolik lidí za ty roky prošlo sestavou Sphere a jaký je vlastně důvod toho, že spolu dlouhodobě nedokáže vydržet stabilní formace. Nechme to spát.

 

Sphere band

 

Aktuální deska Inferno je rest z minulého roku, na Deformeathing Production vyšla už v květnu a někdy od podzimu ji tlačím před sebou a sám sebe přesvědčuju, že už už se jí musím pověnovat. Přitom není vůbec špatná a po pravdě bych to po zkušenosti s tou předchozí ani neočekával – navzdory proměnám v sestavě si Sphere udržují poměrně vysoký deathmetalový standard, byť rozhodně nepatří k těm, kteří by svůj žánr někam posouvali, inovovali jej nebo se snažili pohlédnout na zavedené postupy novou, svěží optikou. Jsou to řemeslníci spíše staré školy, technicky i kompozičně zruční, kteří ví, jak vyskládat smysluplnou skladbu, kdy vystřelit šikovné sólo (těch mám pocit, že docela přibylo, podle všeho díky hostujícím muzikantům) a kdy zahustit rytmus bicích tak, aby se vám zrychlil tep na dvojnásobek. Už minule jsem psal, že dost dominantní je Jackův hlas, což platí i tentokrát beze změny.

 

Všechno tohle zní vlastně docela dobře a mohlo by to být dobré, když bych během poslechu sám sebe často nepřistihl, že mi pozornost poletuje někde mimo. Proč? Protože Inferno je sice řemeslně dobře zvládnuté album, ale rovněž album dost neinvenční, celkem unifikované, sice kvalitativně vyrovnané, ale taky dost jednotvárné. Sem tam rozeseté vsuvky nejspíš související s řešenou biblickou problematikou (mrkněte na názvy skladeb) jsou svým způsobem vítaným zpestřením, ale celkový jednolitý dojem pozvedávají jen velmi skrovně. Ten je vytvářen především na můj vkus dlouhými skladbami (4 – 6 minut), které mají jakousi ambici malého epického rozmachu, s nímž si ale neví tak úplně rady. Narazil jsem na komentář typu This is a monster of an album, což jaksi znamená, že tímhle směrem se nahrávka ubírá a že v této rovině pro někoho srozumitelně funguje Jen moje představa je asi ještě trochu jinde, je mi líto.

 

 

V důsledku je pro mě celých téměř padesát minut dost dlouhá doba. K udržení pozornosti, udržení nadšení nebo minimálně zaujetí. Nepomáhá tomu ani hodně sterilní a plochý zvuk, který osobně nijak nevyhledávám. Určitě tím nechci říct, že by se jednalo o slabou desku – už výše jsem psal něco o tom, že řemeslně je naprosto v pořádku a na tom neměním vůbec nic. Nejde ani o prázdnou bezmyšlenkovitou konstrukci, jaké můžeme často slýchat z Pražského hradu – Inferno jako deathmetalové album obstojí celkem slušně. Jen si úplně nemyslím, že zaujme něčím osobitým a že pokud nejste vyloženě true fanoušek Spehere, že vás to k němu v pozdější době bude táhnout stále méně. Jestli vůbec. Pro tuto chvíli ale neváhejte, zkuste a poslechněte, zklamaní určitě nebudete. Poctivá metalová deska to totiž zcela jednoznačně je.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky