Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tahle hvězda na mě spadla doslova z čistého nebe a snoubí v sobě zadostiučinění pro všechny milovníky post-rocku, kteří cítí, že jejich šťastný žánr vyhasíná, jakož i dobrý příklad pro kolegy z branže, udávající nový směr hodný následování. Instrumentální zdatnost, která zde rozhodně nechybí, není sama o sobě klíčem k úspěchu. Nemusí to být ani inspirace, tu má každý druhý. Teprve silná vize a pevná vůle a všechno to dohromady dávají moc črtat nové kontury…

Pokud bych se měl vyjádřit méně vzletně, chci vlastně říct jen to, že v pořadí už třetí nahrávka Myra se povedla a je radost se k ní vracet. Deska se i přes svou vydatnou stopáž, dosahující padesáti minut, protáčí celkem rychle a je možné u ní trávit dlouhé chvíle. Bezpochyby by šlo jmenovat slavná jména, více či méně spřízněných kapel, která mohla i nemusela sloužit jako předobraz k vlastnímu hudebnímu vyjádření, ale co jednou mozek hudebníka schvátí, v původním stavu nenavrátí. Čili, ve skladbách se najdou pasáže, kdy kontrolka „déjà vu“ zabliká, ale sdělení kapely se zdá být natolik unikátní a ponořené samo do sebe, že kádrování fanoušků postrádá smysl a lze předpokládat zájem z širší obce rockové a metalové.

Není to matematický rock, co těží z pravidelné tepové frekvence sekvencerů a samplerů, skladby více pracují s citem a intuicí. Zaměření na budování snové atmosféry za nemalé podpory klasických strunných nástrojů nevylučuje přítomnost razantnějších kytarových riffů. Hned zkraje rozčísne dvojka Og ny skog bæres frem klidné ovzduší důrazným nástupem hlavního motivu, který je znepokojivý a strhující zároveň. Bicí řinčí, basa syčí a na světě je zase krásně. Po nečekaném seznámení se s kapelou jsme si své poprvé odbyli u páté Et Blekt Lys Lyder a bylo to intenzivní. Přírodní mystikou nabitý videoklip vkusně ilustruje vnitřní svět skrytý za notami. Sedmá Den Gamles Stemme Brister jen roste a spolu s poslední skladbou Allting Far Sin Ende, Ogsa Natten, kterou  řadím do kategorie těžké váhy, patří k momentům, kvůli kterým si desku zapamatujete.

Pokud jde o technickou stránku věci, je zvládnutá bezvadně, všechno klape, jak má. Artwork je také dostatečně výmluvný a lyrika z něj přímo odkapává. Pro koho tedy Myra je? Pro všechny, kdož mají rádi silnou, slovem nerušenou hudbu, u které je možné pokojně rozjímat. Neříkám, že by šlo přímo o bezprecedentní počin, ale upřímnost a hráčská jistota je z díla cítit stejně silně jako určitá jinakost, kterou do žánru norské kvarteto vnáší. Krása střídá nádheru a u toho chcete být.