Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to už dávno, kdy jsem se poprvé seznámil s polskou úderkou Squash Bowels. Bylo to na totální UG kompilaci Prasomix z devadesátých let. Čas pokročil a kapela do mého ucha předložila horkou novinku Grindcoholism. Možná jsem člověk, kterej nepozná rozdíl mezi grindem a gorem, ale oba žánry se mi líbí převelice. Proto pro neznalého čtenáře zasunu kapelu do šuplíku goregrind.

V daném žánru se na nějaké progresivní kejkle příliš nehledí. Tuto rubanici lze zahrát jen kvalitně a dostatečně hnusně. Ovšem to, co vychrlili Squash Bowels v roce 2013, na mě působí poněkud neslaně, nemastně. Málo masa, málo hnusu, málo všeho. Ovšem poctivě odehranou porci svižného žánru si užije jistě každý. Kudy tedy ven? Vezmeme to zlatou střední cestou a… bingo. Tudy to půjde. Takže deska je takovým lehkým nadprůměrem, což není žádná urážka. Jednoduše poctivě odehraná muzika, která svůj účinek zanechá tak i tak. Nemusíme se obávat nějaké nudy, zívačky, přejídání a podobně. Plocha třiceti minut je naprosto dostačující k tomu, aby zde kapele vypálila čtrnáct žhavých nábojů a pak si sbalili fidlátka a s úsměvem na rtu mohou všichni odejít.

Grindcoholism evokuje spojitost s alkoholem. A tak ti, kdož nepropadli hluboké abstinenci, mohou k poslechu otevřít láhev čehokoliv. Ale neběsněte v její přítomnosti příliš blízko. Alespoň ne do sedmé skladby, kde si můžete pomyslně přiťuknout s kapelou samotnou. Zde totiž během statného sypání grindu cinkají sklenice a v pozadí je slyšet i nějaká ta bujará zábava. Sedmá skladba totiž nese název celé desky a tak jí dělá patřičnou čest. Kombinace chlastu a grindcoru. Ve zbytku alba nehledejte nic jiného než tvrdý nářez a bezbřehý výplach sluchovodů. Rychlopalné bicí, hutný booster kytar, dva druhy vokálu a rychle se měnící tempa, jímž převládá to divočejší. Kadence je ostrá a střílí se taktéž ostrými. Vy, kdož danému žánru neholdujete, budete zjevně stát opodál, dejte na své maličkosti však pozor, neb se může snadno stát, že budete stát v dopadové zóně, čímž si můžete snadno přivodit újmu na zdraví psychickém i fyzickém.

Naznačoval jsem cosi o průměru a za tím si také stojím. Deska totiž nepřináší nic jiného než krvavou flákotu masa, kterou někdo zapomněl patřičně naložit, okořenit, dochutit. Z toho vyplývá, že následná konzumace bude mít sice fajn průběh, ale stále budete tápat po jakémsi hlubším zážitku. Za pár dní si ani nevzpomenete, jak to sousto vlastně chutnalo, což nemusí být nutně ke škodě, neb touha po poznání bude k dobru věci a zapříčiní návrat do oné kuchyně a dopřání si další stejné porce.