Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Elektronický underground Aliens Production nespí a dává o sobě znovu vědět. Za jeho poslední návštěvou stojí práce Denise Tverdokhleba, uměleckého samotáře z ruského města Petrozavodsk. To on pohání neživé ústrojí Stairway Maze a jeho atmosféricky temnou němou tvář. Tento projekt předloni vypustil do světa svou první nadílku Hollow Spaces, aby na podzim 2019 přišel s pokračovaním. Stairway Maze plně odpovídá zaměření Aliens, produkuje instrumentální muziku na pomezí IDM / EBM a pár dalších prvků, jehož finální provedení lze považovat za smyslné.

V popředí je atmosféra a silná pocitovost svádící k navození potřebné nálady v důvěrně známém prostředí znamenajícím past. Žádné další překvapení nečekejme, tohle je druhý díl neuskutečněné cesty z města. Kelevra je druhé album souboru a emocionální koláž deseti songů, jež povznáší i ubíjí zároveň. Je v nich naděje spjatá s bezvýchodností situace, posmutněle pulsující romantika schovaná za zdmi panelákových monster, které trhají veškeré představy na únik z jejich dosahu ve dví.

Kelevra je náladovou kolekcí, jenž sebou nenese nic nečekaného, ale její zpracování umí rozproudit emoce. Vidění, které běžně nevidíte a vnímání ve stavu zavřených očí. Je to políček moderní době s využitím všech dostupných moderních prostředků. Paradox? Symbolika. Je s potěšením, že Denis nenechává svou hudbu ustrnout v jedné poloze, ale snaží se ji posouvat a nechat nakouknout do různých poloh a sfér. Jako třeba v lehce orientální Hail to Barbarians s doprovodným ženským vokálem a bubínky. Ženský vokál je slyšet i v osmé Follow The Blind. Já pak tradičně ulítávám na těch tvrdších kouscích, jako je třeba Anomaly a The Chase, ze kterých jdou víc do popředí EBM prvky.

Vedle těchto skladeb jsou osudem alba ty nejchytlavější - v mém případě jde o dvojku X a Frostbite. Kromě jednou zmíněného zpěvu čekejme jen pár klasicky zabudovaných filmových dialogů a nechme hudbu hudbou. Ta plyne a snaží se vyvolat správné emoce. Musím říci, že Stairway Maze je projekt, kterému se to daří trochu nenápadně. Mé pocity z nahrávky nejsou nijak významné, ale snažím si ten pocit směsi zmaru a naděje osvojit.

Stairway Maze na svém druhém albu tiše i důrazněji pulsují a nechávají nahlédnout do svých beze slov vyvolaných otázek. A nechat vás zkusit odpovědět. Je to docela křehký vztah, jak album Kelevra samotné, tak ten můj k němu. Parametry šlapavé náladové elektroniky splňující dílko, radost a náklonnost v jednom, bariéry exkluzivity však neprolomeny.