Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Britský kytarista, zpěvák a skladatel Steve Hackett bezesporu patří k nejvýznamnějším osobnostem historie rockové hudby. Do ní se nejvýrazněji zapsal především svou účastí v nejslavnější sestavě progresivně-rockových průkopníků Genesis, s nimiž působil od počátku sedmdesátých let a podílel se na vzniku jejich nejlepších alb. Roku 1977, kdy tuto kapelu opustil, už měl za sebou i ceněný sólový debut "Voyage of the Acolyte" a v současnosti má na svém kontě již kolem dvaceti řadových počinů.

S aktivitou rozhodně neustává ani v této dekádě. V ní už stačil vydat (vynikající) předchozí řadovku "Beyond the Shrouded Horizon", oživit formou dalších dvou počinů a rozsáhlého turné odkaz Genesis, vydat prvotinu společného projektu Squackett s Chrisem Squirem, basákem další prog rockové legendy Yes, a nyní přichází konečně na řadu i čerstvá novinka "Wolflight".

Přestože na ní Steve zachovává svůj specifický muzikantský i skladatelský rukopis, který se po léta prakticky nemění, jeho hudba jakoby neustále odolávala zubu času. Ačkoliv už ji nelze označit za v pravém smyslu progresivní jako kdysi, stále si zachovává hudební nadhled a aktuální vyznění, byť s lehkým retro nádechem. Nemalý podíl na tom má zajisté i spolupráce s producentem, skladatelem a klávesistou Rogerem Kingem. Ta započala roku 1999 a albem "Darktown" a od roku 2006 a desky "Wild Orchids" se pak King stává i spoluautorem velké části skladeb. Na následujícím počinu "Out of the Tunnel's Mouth" se k autorskému tandemu přidává i jistá Jo Lehmann, která se později stane životní partnerkou a manželkou Hacketta.

Kromě těchto dvou zásadních persón Stevovy současné tvorby nelze opomenout ani hostování již zmiňovaného Chrise Squira, který se ale tentokrát mihne jen v jedné skladbě. Ty ostatní nicméně na baskytaru famózně zvládá Nick Beggs, kterého prog rockoví fajnšmekři znají ze sólovek další ikony žánru Stevena Wilsona a objevuje se zde opět i řada hostujících hudebníků. Instrumentální bohatost a pestrost zajišťuje celá škála pro rockovou hudbu netypických nástrojů jako housle, viola, saxofon, harmonika, banjo, oud, duduk či didgeridoo.

Výsledkem snad ani nemůže být nic jiného, než opět naprosto precizně pojaté, skladatelsky nesmírně nápadité a hudebně strhující dílo s podmanivě melancholickou atmosférou, které milovníky Hackettovy tvorby zkrátka musí nadchnout. Z mistrovy nenapodobitelné kytarové hry opět běhá mráz po zádech a s přehledem zvládá i vokální party, které se sice nevyznačují bůhvíjakým pěveckým rozsahem, ale velmi zdařile umocňují melancholično celého alba a podtrhují Stevovo nezpochybnitelné charisma.

Ani po pětačtyřiceti letech aktivního působení na hudební scéně studna kreativity jménem Steve Hackett nevysychá a jeho alba jsou stále velkým posluchačským zážitkem. Výjimkou rozhodně není ani novinka "Wolflight", která opět v nadstandardním balení přináší vše, co na jeho tvorbě tolik milujeme. Včetně ducha starých Genesis, který se nad jeho tvorbou (narozdíl od dalších bývalých kolegů z kapely) neustále vznáší. Takhle by měly vypadat desky "zasloužilých" rockových umělců. Excelentní práce!