Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Steve Von Till - If I Should Fall To The Field

Steve Von TillIf I Should Fall To The Field

Symptom31.12.2018
Zdroj: 1x 12" gramodeska (čirá)
Posloucháno na: Pro-Ject Debut III/Phono USB / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Na otázku, jestli i hudba může být oduševnělá, odpovídá Steve Von Till více než přesvědčivě a v duchu hesla "co na srdci, to na jazyku" předvádí velkou podívanou pro váš vnitřní zrak.

Každý muzikant loví své hudební perly z hloubek, které jsou mu vlastní a Steve Von Till dosáhne hodně hluboko. Činí tak autenticky a vlastní poctivou prací vrchovatě naplňuje svou druhou sólovou desku If I Should Fall To The Field. Abych byl férový, otevřeně přiznávám zaujatost protagonistou. Steve Von Till a jeho folk-rocková poloha je srdeční záležitost, která si mě získala svou prostou opravdovostí a zároveň silou, s jakou lze hudebně podat všechno to, co bere za srdce.

 

Ohýbání zvukových možností známé z pozdější tvorby pod pseudonymem Harvestman se na desce neprojevuje, děj se odehrává v rovině post-folkových standardů. Schéma skladeb o novátorství neusiluje. V případě dynamiky už to začíná být zajímavější, ale proměny jako od samotného Franze Kafky nečekejte. Intenzivnější party o sobě dají vědět větším důrazem a hlasitostí tak, jak to má být. Nejvýraznější impresí je spojení uhrančivého hlasu a zvukomalby do celku, ze kterého sálá ryzost. Při plném oddání se poslechu může člověk zažívat pocity splynutí s všehomírem jako při hluboké meditaci.

 

Na první dobrou mi utkvěla pětka This River, která hned zkraje nekompromisně rozčísne ovzduší ostrým zvukem banja. Postupně se nabalující hlas, bicí a housle nabudou v závěru skutečně monstrózních proporcí zhudebněné melancholie. Skromná trojka My Work Is Done učaruje barvou hlasu a ladným kytarovým podkresem. U hlasu bych se chvíli pozastavil, zpravidla zpěv vnímám spíše jako doplněk hudby, zatímco tady funguje jako další plnohodnotný nástroj. V hluší tónině podobné cellu přesně odměřuje ty milimetry, na kterých záleží. Zpěv dominuje i čtyřce Hallowed Ground, skladbě s téměř neznatelným, přesto hypnotickým podkresem, která jednoduchými aranžemi odkazuje k minimalistickému debutu As The Crow Flies (2000).

 

 

Dost bylo květomluvy, zaměřme se na fyzično. K vinylové edici od Svart Records žádné zásadní připomínky nemám. Nový design obalu obstaral Josh Graham prověřený dlouholetou spoluprácí s Neurosis. Revizím artworku sice moc nefandím, ale tohle vůbec není špatné. Gatefold se zaslepeným předním panelem je v lesklém provedení a uvnitř si přečtete všechny texty. Zadní panel ukrývá čirý vinyl solidní gramáže v papírovém obalu bez antistatické vložky. Download kupon není přítomen.

 

Číselného hodnocení se záměrně zdržím, protože z mého hlediska postrádá smysl. Kvalita nahrávky se odehrává mimo stupnici do sta bodů a říkám si, že povznést se nad běžnou klasifikaci je nesmírně osvobozující. Deska ve mně rozeznívá cosi prastarého, pro co těžko hledám slovní vyjádření; něco elementárního, co je společné všem lidem, jakýsi prazáklad bytí. Pro vyjádření existenčních myšlenek takového kalibru je folk-rock vhodně zvolená forma. V našem případě je podána s citem pro dokonalost a navíc durch und durch prosáklá životní zkušeností. Tentokrát se Steve Von Till skutečně vycajchloval.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky