Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stone Temple Pilots - Stone Temple Pilots

Stone Temple PilotsStone Temple Pilots

David6.10.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Raveland X 2508
VERDIKT: Ačkoliv grunge je mou velkou láskou a klasické nahrávky především první poloviny devadesátek řadím ve svém osobním žebříčku oblíbenosti na příčky nejvyšší, u STP oceňuji jejich nenucený přerod v čistě rockovou formaci, přičemž neztratili nic ze své přitažlivosti a kreativity. Nové album toho budiž jasným důkazem, nebojím se říci, že po všech těch letech na scéně pánové nahráli svou nejupřímnější a nejotevřenější desku, takovou, na níž většina kapel nikdy nesebere potřebnou odvahu...

Comebackové album kalifornských Stone Temple Pilots mi v době svého vydání trestuhodným způsobem proklouzlo mezi prsty, jediným vysvětlením podobného selhání budiž mé ignorantství a skandálně laxní přístup dající se přirovnat snad jen k líně polehávajícímu pašíkovi zásobovanému ze všech stran dobrůtkami celého světa, pro něž není schopen dohlédnout ani na konec vlastního chlívku, kde se přeci vždy schovávaly léty prověřené laskominy. Nahrávky STP se hřejí v mé skromné sbírce již nějaký ten pátek, a proto nezakoupení aktuálního počinu by se jisto jistě rovnalo hříchu, za který žádné prasátko do nebe přijít prostě nemůže. Eponymní fošnu STP tak třímám v rukou s více než ročním zpožděním, ale což, lepší pozdě, nežli později…

Stone Temple Pilots se začátkem devadesátých let jako jediní mimo Seattle dokázali svést na vlně grunge, aniž by jejich snažení vyznělo jako trapný pokus o vtip, ba co víc, dokázali se vydat vlastní cestou, zplodit několik osobitých kvalitních zářezů, zbourat pár hitparád, prochlastat a profetovat pěkný balík peněz, a přestože si během devadesátých let vydobyli více než slušnou pozici na alternativní rockové scéně, v roce 2002, po předchozí ruční výměně názoru mezi Deanem a Scottem během posledního koncertu podzimního tour, se již tak napjaté vztahy, především mezi stále problémovějším zpěvákem a zbytkem kapely, dostaly na bod mrazu, což nakonec logicky vyústilo v definitivní rozpad o pár měsíců později. Plánované album zůstalo nedokončeno a STP se na dalších pět let stávají pouhou legendou z vyprávění. Ovšem čas dokáže zahojit spousty křivd a kapela se dává znovu do kupy v původním složení prakticky ihned po odchodu Scotta Weilanda z Velvet Revolver a po zahřívacích koncertech v polovině roku 2009 započala nahrávání nového materiálu pro své šesté studiové album…

 

STP


Grungeové nálady, psychedelii i drásavé kytary tentokrát hoši nechali u ledu a rozhodli se vydat směr prosluněná pláž. Pohodové rytmy ve stylu Beatles nebo Beach Boys, rozjasněná obloha, stažená střecha červeného mustangu, pozvolna ubíhající krajina a žádné starosti. Povětšinou čiré rockové písničky prosté jakéhokoliv experimentování jako vystřižené z konce šedesátých let, obohacené charakteristickým Scottovým vokálem a nezaměnitelnou Deanovou kytarou, tak jak ji známe z dřívějška. Jinými slovy STP oproti minulosti trochu vyměkli, avšak dokázali si zachovat svůj xsicht a důstojnost (narozdíl od takových Guano Apes). Každým tónem přímo prostupuje upřímná radost z hraní a zápal, jaký byste kupříkladu na poslední desce Velvet Revolver hledali jen stěží. Žádná křeč, žádný nátlak od firmy, fanoušků, kohokoliv. Každým dalším poslechem se mne zmocňuje pocit, že drtivá většina materiálu musela být nahrána na první, možná druhou dobrou, nic zde nechybí, nepřebývá, jednotlivé skladby na sebe přirozeně navazují, proplétají se, některé se jen lehce nesou horkým vzduchem kalifornského letního dne, jiné příjemně chladí, jako při pohledu na poslední zbytky zapadajícího slunce zrcadlícího se v nekonečné mořské hladině. Křehké tóny přirozeně doplňují vzpomínky na bouřlivá devadesátá léta. Není nic jednoduššího, než se nechat tím vším pohltit a být alespoň po pár desítek minut unášen příjemnou, odpočinkovou a nenásilně prezentovanou hudbou, jakou STP v současnosti tvoří.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 13.1.13 14:59odpovědět

Absolutní pohoda, poklídek a dlouhej kouř. Let´s talk about love.... 85 %

maar / 22.11.12 12:56odpovědět

Todle je překvapivě fakt zábavná deska ... já ty "bítlsovský" písničky "lalylala" nenávidím, ale todle je fakt krutý ... 80%!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky