Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Storm Corrosion - Storm Corrosion

Storm CorrosionStorm Corrosion

Jirka D.6.11.2012
Zdroj: 2x černý 12" vinyl (# RRCAR 7645 1)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Recenze se protáhla, takže pro ty netrpělivé – tahle deska je vynikající! Pro ty ostatní je tu článek o tom, proč jsem o tom přesvědčen...

Moje cesta ke Storm Corrosion začala jako každá jiná, tedy klasickou rutinou počínající zachycením informace o tom, že Steve Wilson s Michaelem Akerfeldtem cosi kutí a následným vyčkáváním, jenž bylo završeno stažením nového alba ještě před datem oficiálního vydání. Prostý příběh, který zná asi většina z vás. Druhé dějství bylo ovšem mnohem zajímavější, protože po tradičním přenesení souborů na flashce do práce a jejich natažení do Foobaru, se událo něco, co mě donutilo přehrávání hned v úvodu vypnout. Hudba, která se začala linout z mých PC repro parodií, byla jiná, byla tichá, měla hloubku a najednou mi bylo jasné, že je něco jinak.

 

Ještě ten den odpoledne jsem prohnal soubory vypalovačkou, médium doposud rozehřáté vložil do přehrávače a zesilovač vytáhl do poloh, kde se pohybuje při přehrávání starých nahrávek s vysokou dynamikou záznamu. Následující hodinu jsem se nezvedl z křesla, ohromen tím, co jsem slyšel, zasažen na nejcitlivějších místech. Od této chvíle se z běžného příběhu nové nahrávky, která nejčastěji končí na vypáleném DVD s nápisem „archív“, stalo dobrodružství, v té chvíli mi bylo jasné, že bez nových Storm Corrosion sice budu žít, ale proč?! Další kroky vedly na stránky kapely, které v té chvíli měly ještě status „pre-orders“ a na nichž hledám něco k uspokojení. Klasická CD edice? Hmm, pěkná. Limitovaná CD edice s vloženým blue-ray diskem? Na to nemám přehrávač. Ááá, dvojvinyl s plakátem. Vyprodáno, sakra! Nebo že by dvojvinyl navíc s blue-ray diskem, klasickým CD a dalšími artefakty? Stojí to balík, ale stejně je to jedno – rovněž vyprodáno. Zadávám tedy objednávku klasického dvojvinylu jednomu nejmenovanému distributorovi zde v Brně a čekám ... čekám ... a čekám....

 

... a nedočkal jsem se. Po téměř dvou měsících dostávám na můj dotaz odpověď, že musím vydržet ještě dva až tři týdny, což mi přišlo (vzhledem k faktu, že v jiných distribucích se album už objevilo) jako těžká zrada, objednávku ruším a prostřednictvím plzeňského kolegy mířím ke konkurenci. Doba je těžká, bohové žízní.

 

Zde končí epická část příběhu a začíná čistá a hluboká lyrika, která se vtěsnala do šesti skladeb a čtyř černě-vinylových stran, na nichž si autorské duo zahrává s ambientem, art rockem 70. let, psychedelií, minimalismem, progresí a především s posluchačem. Hlavou se mi honí tolik předností této nahrávky, že ani nevím, kterou začít a u které skončit, aby vše mělo hlavu a patu. Kompozice? Vynikající, překvapivé, složité a přitom přirozené. Pokud snad měl někdo pocit, že se zpěvem a akustickou kytarou už bylo vše řečeno, druhá skladba „Storm corrosion“ ho vyvede z omylu a to ani nemluvím, do jaké krásy skladba vyroste ve své druhé polovině a jakými dalšími proměnami prochází následně. Třetí strana obsahující tři kratší skladby (v kontextu desky, ta nejkratší má pět minut) je vůbec skvělá, střídání motivů zcela boří jakékoliv hranice písní a to, co bylo vymyšleno pro tyto tři kusy, by jindy vydalo na regulérní album. Za zmínku rovněž stojí psycho bubnování právě v „Hag“, které mi ne vzdáleně připomíná rannou psychedelii Pink Floyd a konkrétně skladbu „Up the khyber“ z alba More a nebo ještě starší kusy z A saucerful of secrets. Aranže? Mnohdy dost jednoduché a silně založené na klávesových plochách dávají skladbám jakýsi až meditační rozměr, vůbec mi není daleká představa, že Wilson i Akerfeldt vytvořili svou osobní zpověď oproštěnou o hranice svých domovských kapel. Vrstvení jednotlivých linek nástrojů i vokálu, jejich objevování se a následné ztišení je uděláno nesmírně rafinovaně, přemýšlivě a se skvělým výsledkem. Tady není prostor pro diskuzi, tohle je inteligentní hudba par excellence.

 

Další přednost? Jednoznačně zvuk, který jsem zmínil už v počátku recenze. Viděl bych to především na Wilsona, jehož snaha o přirozený sound je patrná už v Porcupine Tree, jakož i v Blackfield. Doslova tak dochází k naplnění známé věty, že: „V dobách úpadku se hlásání pravdy stává revolučním činem“. Ano, tento zvuk JE v dnešní době revoluční. Na poli rockové a metalové hudby, kde se oba autoři pohybují především, je něco podobného fenoménem. Vydat nahrávku s dynamikou 12 dB je odvaha a úkaz. A pokud vám přijde nahrávka tichá, doporučuji zesílit – dostane se vám excelentního zážitku! Ve výčtu předností nelze opomenout krásné vydání 2LP edice na tužším kartónovém papíru, s potištěnými inner sleeves, veškerými informacemi, slušivými fotkami v záměrně rozzrněné kvalitě a samozřejmě lehce ulítlým artworkem. Nedostatky nenacházím, i na hodně vysoký Wilsonův vokál užitý nejvíc ve skladbě „Ljudet innan“ jsem si časem zvykl ... a to se pořád bavíme o smítku prachu na briliantu o mnoha karátech.

 

Tentokrát nemám co dodat, tahle nahrávka mě dostala a zasáhla, což jste asi z předchozího čtení pochopili. Storm Corrosion se na svém debutu prezentují hluboce osobní, až intimní a především inteligentní hudbou, která nedbá hranic a limitů. Čirá esence hudby a tvořivosti lidského ducha.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Michal Z / 7.11.12 16:27odpovědět

Krásná hudba, zvuk co pohladí a obklopí. Čin, který tímto albem pánové tvůrci vykonali je třeba vynášet na vrchol a blahořečit. Doufám, že Opeth takto nikdy nebudou hrát (zvuk by mohli využít i pro sebe), ale budou Opeth a nezávisle na nich Storm Corrosion.

Sorgh / 6.11.12 20:07odpovědět

Deska mě chytla až při poslechu na gramecu. Takhle nějak budou znít další Opeth, dejte na mě...

Victimer / 6.11.12 19:46odpovědět

Skvostnej rock minimalismus, kterej snad ani minimalismem není. Hra se zvukem, každou sekundou, fragmentem a hlavně HUDBA.

-krusty- / 6.11.12 12:46odpovědět

Fajn recenze! Jirka nelže.....album není na první poslech, ale je to o postupném zkoumání, ochutnávání a zažívání...a následné závislosti :-)

Milan "Bhut" Snopek / 6.11.12 9:53odpovědět

Tý jo... ta recka mi nějak chytla. Podívám se po tom, jsem zvědav na onen zvuk!

MistyMan / 6.11.12 6:27odpovědět

Úžasná záležitost, nemám, co bych dodal... 100%

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky