Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Striges - Verum Veterum

StrigesVerum Veterum

Garmfrost21.12.2020
Zdroj: mp3 / promo od distributora World Terror Committee
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Striges představuje své bestiální vize plné ničivého tempa, ale také podmanivých melodií. Slabinou může být lehce přepálená stopáž jednotlivých skladeb, která debutu ubírá na jinak výstavní kráse.

Spočítat projekty a vůbec nahrávky, kde se objevil nezmar Shatraug, není úplně jednoduché. V každé druhé významnější bandě z Finska se jeho talent minimálně objevil. Je děsivé, že ani po tolika deskách se jeho energie neunavila. A v podstatě ani nelze říct, že by se opotřeboval jeho talent, že by se začal opakovat a vykrádat. Ano, myslím, že se shodneme, že si kapely, ve kterých se mihl, nebo je jejich výhradním skladatelem, jsou v mnohém podobné a že není lehké se vyznat, co je co. Lze říct, že jeho hlavní kapely jako jsou třeba Horna, si drží stále vysoce nastavenou laťku a že jsou navzájem odlišné. Nyní se chci věnovat jeho projektu Striges, kterému konečně vychází dlouhohrající debut.

 

 

K nahrávání Verum Veterum si Shatraug pozval svého dlouholetého komplice, bubeníka LRH a za mikrofon postavil Australana, rovněž multiinstrumentalistu, Vaedise. S těmito démony vytvořil ultra rychlé, běsnící album, které prakticky nezvolní. Stylově se pánové nesnaží o žádný progres. Řekl bych, že se vracíme přímo do devadesátých let, kdy světu vládl odér černé smrti a spálených kostelů. Bestiální brutalita s relativně průzračným zvukem může být vztyčeným prostředníčkem lo-fi undergroundovým šílencům, kteří chtějí rovněž oživit nemrtvého ducha starých (ne)dobrých časů. Ozdobou Verum Veterum mimo jiné je i správně jedovatý scream Vaedise. Ten se sice nepouští do žádného dobrodružství, nebudeme-li zmiňovat pár pokusů o čistý zpěv. Tyto pokusy, jak zmiňuju, nedopadly vůbec špatně. Na živo to bude asi trošku horší, co si budeme vykládat, ale takto ve studiu prohnané mašinkami je všechno fajn.

 

Své místo v nekončící bouři ultra blastů mají i silné melodie. Samozřejmě je řeč o nehezkých melodiích, plných vzteku, nebudeme mazat čtenáři med kolem huby a lákat jej na slaďárny, když by pak dostal ránu přes vypjaté city. V tomto se tvorba Striges vůbec neliší od většiny Shatraugových smeček. Melodie, syrová atmosféra a svižné tempo k tanci a poslechu. Nejsilnější momenty najdeme v závěrečné surovosti An Ancient Mournful Soul, která se sice z výše řečeného nevyjímá, ale způsob riffování a melodického liskání ke mně zvláštním jazykem promlouvá a oslovuje mě plnou silou.

 

striges

 

Slabinou debutu je podle mě dost přepálená stopáž některých skladeb. Ani ne tak celé desky, ta je v pohodě, ale myslím si, že sedmi minutový kolovrátek není vždy nutný a po chvíli se nudím. Ostatně dlouhé kompozice Shatraug má rád a občas mu to holt ujede a takzvanou vatu se mu stříhat nechce. Desce takto občas dojde dech, což je velká škoda. Jinak je totiž Verum Veterum zabijácká bestie, která vás sešlehá, jak zákon káže. Kdo si libuje ve finském blacku a hlavně Shatraugově tvorbě, neměl by Striges a jejich Verum Veterum minout.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky