Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Strigoi - Abandon All Faith

StrigoiAbandon All Faith

Garmfrost21.2.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: I přes veškerý tlak halasného deathu, který vzpomíná na devadesátky a Gregův bublavý growl, je Abandon All Faith prototypem krásné estetiky. Pod rozběsněnou lávou bují cit pro melodii a kompoziční detail. Z každého rifu je znát Gregova kytarová esence. Do každého tónu je hluboce ponořený a svými vyhrávkami maluje epické obrazy výrazněji než leckterý školený zpěvák. Právě pro tohle jej od pradávna bezvýhradně obdivuju a uctívám.

Greg Mackintosh patří mezi moje největší kytarové oblíbence. Jeho kouzla už dávno neslouží jen domovským Paradise Lost, ale díky své vášni pro extrém před lety rozjel i bočák Vallenfyre, se kterým nahrál celkem tři dlouhohrající desky. Na nich se vracel ke starému deathu s vlivy doomu i crustu. Poslední Fear Those Who Fear Him mě však už moc nebavila. Zřejmě ani Grega ne, protože projekt uložil k ledu a založil nový. Strigoi je o poznání víc ponořený v temnotě a ještě větším masakru než Vallenfyre. Nicméně jinak se od sebe oba projekty příliš neliší. Oslovil nové i staré spoluhráče a sám se opět chopil vedle kytary i záhrobního growlu. Nutno dodat, že debut Abandon All Faith představuje největší sypačky a vztek, jakého je Greg schopný. Jen doufám, že se vyřádí do sytosti a nové album Paradise Lost nebude zase o něco více deathové, jak vývoj posledních desek napovídá.

 

strigoi

 

Abandon All Faith je znát Gregův typický rukopis Paradise Lost, což je logické vzhledem k třiceti letům kariéry v jejich řadách. Tento rukopis je zde ale zmutován, znásilněn a ničivou brutalitou sahající až ke grindovým břehům hnán přes hluboký smutek k divokému vzteku. Jeho kumpán, basák Chris Casket se svojí basou nasbíral zkušenosti v Extreme Noise Terror, Eastern Front nebo mainstreamově symfonickém projektu Daniho Filtha Devilment. Ostatně figuroval i v koncertní sestavě Vallenfyre. Právě ENT cítím v jeho nástroji nejvíce. Hrne to pod tlakem, basa pumpuje jako monstrum do podladěných kytar a parádních bicích mladého talenta, Waltteriho Väyrynena (Paradise Lost, Abhorrence, ex-Vallenfyre).

 

Měl jsem obavy, že v Strigoi Greg nenabídne nic, co bychom od něj už neslyšeli. Naštěstí se za roky s Vallenfyre v deathovém světe rozkoukal a stal se svébytným autorem se specifickým stylem psaní i growlování. Vše si do sebe krásně sedlo. Posmutnělé doomové vyhrávky můžou existovat spolu s blackem i punkem, respektive grindem a následně zaštítěné deathem švédské školy. Abandon All Faith je nejživější nahrávkou, s jakou Greg přišel za poslední roky. Vše šlape jak má, celek funguje stejně jako jednotlivé skladby. Ty lze brát samostatně i v rámci kolekce. Zvuk je přesně takový, jakému Mackintosh holduje poslední dekádu. Hlučný a chrastící.

 

I přes veškerý tlak halasného deathu, který vzpomíná na devadesátky a Gregův bublavý growl, je Abandon All Faith prototypem krásné estetiky. Pod rozběsněnou lávou bují cit pro melodii a kompoziční detail. Z každého rifu je znát Gregova kytarová esence. Do každého tónu je hluboce ponořený a svými vyhrávkami maluje epické obrazy výrazněji než leckterý školený zpěvák. Právě pro tohle jej od pradávna bezvýhradně obdivuju a uctívám.

 

 

Zlověstná atmosféra bolestného zuření ladí k nasypanému death/grindu, až je kupodivu, jak snadné to je. Death metal v rukou pana Mackintoshe je surealistickou malbou na téma vzdor, bolest, beznaděj a bezvýhradný vztek. Budoucnost ukáže, zda se Strigoi stanou stálicí na metalové scéně, nebo se bude pouze jednat o další z řady Gregových výpovědí bez následovníků. Kdyby se stalo byť jen tohle, bude pro mě Abandon All Faith znamenat minimálně vzrušující zážitek a ukázku toho, jak protikladné styly lze přirozenou cestou spojit do skvělého materiálu, který má schopnost samostatného života.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky