Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stromptha - Endura Pleniluniis

StrompthaEndura Pleniluniis

Bhut2.1.2021
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Relativně oříškoidní nahrávka, do jejíhož jádra se chviličku trvá prohlodat, nicméně své bohatství pak náležitě odkryje a badatele dostatečně odmění.

Tak schválně kolik se vám vybaví kapel, když se jako země původu určí Grónsko? Moc ne, že… Tak si k nim zkuste připsat jméno Stromptha, ačkoliv už ani toto není stoprocentní údaj, neboť se jediný člen tohoto projektu přestěhoval do Francie. Nicméně po desetiletém skládání hudby a vydávání větších i menších nahrávek přichází v pořadí druhá velká deska: Endura Pleniluniis. Názvu sice úplně nerozumím, ale laik by jej mohl přeložit jako závody motokrosu za úplňku.

 

No jo, vtípky… jenže tahle hudba se nesměje. Ne. Je to chmurná, zatěžkaná a melancholická záležitost s výbuchy v abstraktní dějství. Však i obal je takový zvláštní, že na první dobrou tak nějak netušíte, co si myslet. Přesto je na něm cosi snového a vábivého. Vcelku obdobnými atributy lze obepnout i hudební náplň. Ta byla stvořena někdy v roce 2019 jako demo. Po čase autor dospěl k názoru, že je dobré toto dílo lépe přetočit a dopřát mu důstojného života. A tak se zrodila tato nahrávka. Velmi atmosférická nahrávka.

 

Označení doom je takové dosti široké, že ano. Předně žádné dřevní sabaťárny. Takže něco jako brajdi? Samá polemika a výsledek nikde… Jako záchytný kolík přihoďme black metal a kombinaci prastarých Amorphis. To je zhruba směr, kterým se dívat. Přesto mám stále pocit, že jsem hudbě Stromptha docela neporozuměl. Je v ní cosi záhadného ukryto a takový oblak tajemna pluje po celou hrací stopáž, která i při počtu šesti skladeb skáče k téměř jedné hodině. Ano, všechny skladby mají kolem devíti minut. Že nedokážu udržet myšlenku? To nemohu říct…

 

 

Fajn, zkusím být chvíli serióznější. Problémem a možná naopak perlou tohoto díla je určitá komplikovanost. Ono to nevyleze hned, však je to vláčný doom, ale ten složitý rébus tam prostě cítím. Chvíli se mi poslech zamlouvá, všechno hezky pluje, mnohdy i graduje, ale pak se to nějak zamotá, z rovné cesty je najednou labyrint a střelka kompasu se zblázní. Kudy dál... No určitě ne cestou svižných a těch nejblackovějších pasáží, které je ze sebe schopen autor vyklopit. Tam cítím mezery. To hlavní gró naopak spočívá v postupné gradaci skladby a dobře rozehrané atmosféře. Sice jsem výše napsal cosi o Amorphis, ale berte tento milník spíše jako mantinel. V každém případě se ten blackový odér nerozplývá rychle. Má svou patřičnou životnost a hybnost. Flexibilita takové přísady je celkem důležitá. Dokáže totiž skvěle vymalovat konkrétní moment a pohrávat si trochu s fantazií. Ta muzika tam prostě něco ukrývá.

 

Touha po dolování a kutání drahokamů ze skalního masivu se však dostavuje až při druhém, potažmo třetím poslechu. Takže pokud desku odložíte hned po tom prvním, je celkem jasné, že většího bohatství z ní nezískáte. Ani já neměl chuť se k ní moc vracet. Ne, že bychom si vzájemně nebyli sympatičtí, ale ten rozkol trčel hlavně v neúplném nasměrování a přednesení toho podstatného. Ale protože dělám svou recenzentskou zálibu rád a poctivě – vrhl jsem se i na další poslechy, které už byly trochu připravenější. No a hned jsme se dostali o kus dále, respektive hlouběji.

 

Není to lehký úkol, ale to bádání je ve výsledku dobrodružné. Stromptha totiž není úplně špatná a ani zcela průměrná. To jádro tam zaručeně někde dříme. Teď je jen na nás, za jak dlouho a zda vůbec se k němu prokoušeme.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky