Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stromptha - Endura Pleniluniis

StrompthaEndura Pleniluniis

Bhut2.1.2021
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Relativně oříškoidní nahrávka, do jejíhož jádra se chviličku trvá prohlodat, nicméně své bohatství pak náležitě odkryje a badatele dostatečně odmění.

Tak schválně kolik se vám vybaví kapel, když se jako země původu určí Grónsko? Moc ne, že… Tak si k nim zkuste připsat jméno Stromptha, ačkoliv už ani toto není stoprocentní údaj, neboť se jediný člen tohoto projektu přestěhoval do Francie. Nicméně po desetiletém skládání hudby a vydávání větších i menších nahrávek přichází v pořadí druhá velká deska: Endura Pleniluniis. Názvu sice úplně nerozumím, ale laik by jej mohl přeložit jako závody motokrosu za úplňku.

 

No jo, vtípky… jenže tahle hudba se nesměje. Ne. Je to chmurná, zatěžkaná a melancholická záležitost s výbuchy v abstraktní dějství. Však i obal je takový zvláštní, že na první dobrou tak nějak netušíte, co si myslet. Přesto je na něm cosi snového a vábivého. Vcelku obdobnými atributy lze obepnout i hudební náplň. Ta byla stvořena někdy v roce 2019 jako demo. Po čase autor dospěl k názoru, že je dobré toto dílo lépe přetočit a dopřát mu důstojného života. A tak se zrodila tato nahrávka. Velmi atmosférická nahrávka.

 

Označení doom je takové dosti široké, že ano. Předně žádné dřevní sabaťárny. Takže něco jako brajdi? Samá polemika a výsledek nikde… Jako záchytný kolík přihoďme black metal a kombinaci prastarých Amorphis. To je zhruba směr, kterým se dívat. Přesto mám stále pocit, že jsem hudbě Stromptha docela neporozuměl. Je v ní cosi záhadného ukryto a takový oblak tajemna pluje po celou hrací stopáž, která i při počtu šesti skladeb skáče k téměř jedné hodině. Ano, všechny skladby mají kolem devíti minut. Že nedokážu udržet myšlenku? To nemohu říct…

 

 

Fajn, zkusím být chvíli serióznější. Problémem a možná naopak perlou tohoto díla je určitá komplikovanost. Ono to nevyleze hned, však je to vláčný doom, ale ten složitý rébus tam prostě cítím. Chvíli se mi poslech zamlouvá, všechno hezky pluje, mnohdy i graduje, ale pak se to nějak zamotá, z rovné cesty je najednou labyrint a střelka kompasu se zblázní. Kudy dál... No určitě ne cestou svižných a těch nejblackovějších pasáží, které je ze sebe schopen autor vyklopit. Tam cítím mezery. To hlavní gró naopak spočívá v postupné gradaci skladby a dobře rozehrané atmosféře. Sice jsem výše napsal cosi o Amorphis, ale berte tento milník spíše jako mantinel. V každém případě se ten blackový odér nerozplývá rychle. Má svou patřičnou životnost a hybnost. Flexibilita takové přísady je celkem důležitá. Dokáže totiž skvěle vymalovat konkrétní moment a pohrávat si trochu s fantazií. Ta muzika tam prostě něco ukrývá.

 

Touha po dolování a kutání drahokamů ze skalního masivu se však dostavuje až při druhém, potažmo třetím poslechu. Takže pokud desku odložíte hned po tom prvním, je celkem jasné, že většího bohatství z ní nezískáte. Ani já neměl chuť se k ní moc vracet. Ne, že bychom si vzájemně nebyli sympatičtí, ale ten rozkol trčel hlavně v neúplném nasměrování a přednesení toho podstatného. Ale protože dělám svou recenzentskou zálibu rád a poctivě – vrhl jsem se i na další poslechy, které už byly trochu připravenější. No a hned jsme se dostali o kus dále, respektive hlouběji.

 

Není to lehký úkol, ale to bádání je ve výsledku dobrodružné. Stromptha totiž není úplně špatná a ani zcela průměrná. To jádro tam zaručeně někde dříme. Teď je jen na nás, za jak dlouho a zda vůbec se k němu prokoušeme.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky