Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když v roce 1994 vydali Impaled Nazarene desku Suomi Finland Perkele, nemohl jsem samozřejmě tušit, jak hluboce se ve mně ten název zaryje. Kdykoliv totiž přistane v mém okolí nahrávka z Finska disponující patřičnou zhýralostí, nemocnou a divokou aurou, hned mě napadne... ajaj, je to zpátky... suomi finland perkele! K tomu samosebou patří pořádný lok z lahve a chlapácký kemr doprostřed obýváku, protože to mnou zase cloume. Aneb jak si udělat z domácího prostředí, které je zdobeno rodinnými fotkami a voní vanilkou, hnusné, spoře osvícené doupě, kde jdou psychika a hygiena úplně do kopru.

Abych byl ale přesnější, my do Finska vůbec nejedeme. Od black metalu se taky vzdálíme, co to jen půjde, a na severu zůstaneme jen jednou nohou. Proč tedy Finsko vůbec zmiňuji? Protože mi sudičky dali do vínku solidní závislost na kapele Oranssi Pazuzu a k nim ekvivalentním souborům. Ať už je to podobnost čistě náhodná, nebo s touto kapelou personálně propojená. Najednou tam vidím, slyším a cítím Finsko, a různé variace psychedelických podivností. A platí to i pro Sum Of R.

Tohle těleso je jinak švýcarsko-finské a žánrově je nejblíže asi doomu. Minimálně pomalým tempem, kterým týrá nebohého posluchače. Na tomto místě je vhodné zmínit něco jako varování - strávit a správně uchopit produkci Sum Of R chce jistou dávku odmítání, přemáhání a naprostou rezignaci na klasické písničkové schéma. Je to svým způsobem jakýsi obřadní proces, experimentální, sonický a normálnímu světu vzdálený. Je to hudba bez oken, podivný děj odehrávající se v nevětrané místnosti. Tu nechme ještě řádně prokouřit a v rozích nechat stát hutný opar psychedelie. A dál? Pak je třeba zvýšit hlasitost, již tak pomalé tempo ještě zpomalit a nechat rozeznít pořádnou dronáž. A když už konečně chytíme slušný rytmus, jeho tep je krautrockový. Ale zároveň ho berme jen jako mírné oživení.

Sum Of R jsou zkátka podivnost. Avantgarda, psychedelie, zvukový nesoulad a doomové kulhání na jednu nohu. Zlý sen, zvukové i vokální efekty a kreace, které vyvolávají účinky asi jako špatně zvolená medikace. Budiž. Když už se tedy chytne rytmus, tak se nechytí vokál a pořád jsme vlastně vystaveni nečemu hodně extravagantnímu. Jako když půlce kapely Dark Buddha Rising unesete tchýně, dáte s nimi tři čtyři zkoušky a na těchto základech postavíte novou kapelu. Vítězí arytmie, divná spojení a odér ze spocených tchýní. Obřad se proměňuje v ten chlív, který zmiňuji na začátku. 

Sum Of R se drží svého podivuhodného zvukového kolapsu. Příliš mnoho na skousnutí? Dáme ještě o kousek víc. Chcete se aspoň na chvilku ohřát? To, co naposledy kamínka ohřála, byl křečík na útěku před devastujícím hlukem domova. Zdevastován budiž on, malý domácí hrdina... Pusťte si znovu první skladbu hned po tom, co dozní celá deska. To první repete je strašně krásná věc. Přesto jak Solace nekomfortně působí. Potom co si prožijete celé album, je to jako taková náplast na bolístku. Au au, už to nebolí...?

Album Spectral je rozhodně pro experimentální duše, pro zvukové hledače podivností, pro v lécích namočené doomaře psychedeliky. A asi i další... pro duševně strádající samorosty, ráčkující homosexuály, nebo zdravotní sestry, kterým nevyhovují dvanáctky... to ale asi těžko říct... Já mám tento způsob tvorby rád a svým způsobem i desku Spectral. Ale dál se nedostanu. Jsou tu jisté sympatie, ale dohromady mi tahle dávka nesouladu přináší spíš trvalé rozpaky vznášející se nad kompletní výpovědí. Někdo se zmůže na víc, někdo na nic.