Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Sunset Trail - Reflections

Sunset TrailReflections

Jirka D.22.6.2018
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Sunset Trail představují české dědictví amerického nu-metalu s nakročením do metalcorové současnosti. A v mnoha ohledech taky příliš okatou inspiraci u Linkin Park.

Kapelu Sunset Trail jsem poprvé slyšel před mnoha lety na jednom z prvních ročníků Fajt Festu, což je tedy moje mlhavá vzpomínka a snad je to pravda. Druhou možností by bylo klubové vystoupení ve velkomeziříčském Rock Depu, ale i to by proběhlo už hodně hodně dávno. Každopádně jsem se teď trochu zarazil, když jsem o Sunset Trail chtěl začít psát jako

o kytarové moderně, protože to, co tahle kapela hraje, je ve svém základu staré plus mínus dvacet let. Pokud tedy moderna, tak jen z toho pohledu, že nejde o klasické metalové žánry, žádný old school ani novodobé pobláznění thrashem.

 

Sunset Trail band

 

Kořeny jdou celkem snadno vystopovat v americkém nu-metalu druhé půlky devadesátých let a pak samozřejmě s přesahem do nového milénia. Bylo to období, které kdosi trochu vtipně, ale současně i dost příznačně označil jako MTV metal a s určitým odstupem se tahle móda samozřejmě odrazila i na tvorbě tuzemských spolků (vzpomeňte na Cocotte Minute, The.Switch, Hazydecay, Satisfucktion, Atari Terror, X-Core a mnoho dalších). Sunset Trail jsem sice registroval, ale - přiznám se - nikdy moc nesledoval a po pár letmých setkáních řadil spíš do kapel druhého až třetího sledu, pokud jde o poměr vlastního zvuku a bezostyšného vykrádání zaoceánských kapel (podobně třeba slovenské Head2Down). Tím netvrdím, že tomu tak skutečně bylo, jen ten dojem jsem si někdy z nějakého důvodu vytvořil a možná k vlastní škodě nespravedlivě ke kapele s ním žil až doteď.

 

Aktuální deska Reflections je pro mě tedy první větší zkušenost a když zůstaneme u zmíněných vlivů nevlivů, tak už tady nastává problém. Úvod desky, to jsou KoRn jako vystřižení, a pátá titulní věc zase zcela vykradení Linkin Park včetně střídání dvou hlasů přesně po vzoru zpívající Bennington / rapující Shinoda. A není to jediné místo na albu, kde je použit tento model, čímž samozřejmě pochybnosti narůstají. Ostatně sedmá Wormhole jsou opět KoRn a tak pořád dál. Takže?

 

Nerad bych celé hodnocení zjednodušil na to, že Sunset Trail nic nevymysleli a mám k tomu hned několik důvodů. Za prvé deska má řadu povedených míst a docela dost slušně vystavěných, zpěvných refrénů, což k tomuhle žánru prostě patří, ale ne každému se to daří. Za druhé tohle album má dobrých dvanáct skladeb a cca 42 minut a po celou dobu jsem se nepřistihl, že bych se nudil. Nejde mluvit o vatě, nejde mluvit o vyloženě slabé skladbě - album je solidně vyrovnané, a to při jeho délce a v době, kdy má řada kapel problém nahrát pětatřicetiminutovou poslouchatelnou nahrávku, je už samo o sobě hodné ocenění. Za další Sunset Trail nezůstávají čistě u nu-metalového modelu, do svého zvuku vstřebávají vlivy metalcoru, rádi breakují (což se ne vždy hodí) a představují tak trochu přechod mezi oběma žánry.

 

 

Vedle toho album v rozletu kromě příliš slyšitelných vzorů brzdí i slabá produkce, která nedokázala poskládat všechny hudební stopy a zpěvy do atraktivně znějícího celku, ale vytvořila spíše plochou a zkrocenou desku s nevýraznými vokály a velmi nepříjemně upraveným zvukem bicích. Nechci spekulovat nad velikostí rozpočtu nebo zkušenostmi DS studia, protože ve výsledku je mi to jedno - album po zvukové stránce ani zdaleka nedosahuje současných standardů a bez ohledu na příčiny je to jeden z jeho největších limitů.

 

Sunset Trail digipak


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

kjn / 25.10.18 12:56

Král je nahý. Kluci by se místo života v sociálních bublinách měli naučit hrát. Pečlivě ukrývají videa z živáků a zřejmě vědí proč. Celý koncert z Rumunska je toho důkazem. To má být objev roku na metalové scéně? Kytarista je otřesný jak ve hře, tak ve zpěvu, bubeník je chromá plečka a zpěvák je zábavový hejkal z vesnického kulturáku, který se snaží o show, ale nejde mu to. Děs. Navíc je to čistá kopie různých metalcoreových kapel, ale s jediným rozdílem: ti ostatní to co nahrají, taky předvedou živě, to není ale případ EE, jejich největším pomocníkem je software, jinak by si ani neuprdli, jsou to mizerní hráči a plagiátoři, nic víc, taková je pravda

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky