Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Superstatic - Glimmering Veil

SuperstaticGlimmering Veil

Sorgh24.11.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Správně zatěžkaná je tahle snůška vyoraná z podzimní letargie. Doslova z ní zebou ojíněné skály, mlhy vysrážené nad blaty a pusté zoufalství lidí žijících stranou společenství a nemajících možnost si polepšit. O tomhle může být doom a jeho Ano, doom jak se patří.

Superstatic jsou nositeli ostrovní melancholie a následují příkladu slavných jmen ze sousedství. Už sám ostrov musí být inspirací jako hrom a tak není divu, že tenhle žánr má v těchto končinách takový zvuk. Vsadit na něj je poloviční jistota úspěchu. Kapela vznikla v roce 2017 a kdybych měl jmenovat nějaký viditelný pilíř, který by v posluchačích zažehnul jiskru poznání, tak bych zmínil Rustama Shakirzyanova alias Alexe. Toho řada lidí pozná z kapely Cruachan nebo ruských Rakoth. I v Superstatic si s jistotou stoupnul za mikrofon a v poslední době začal hudlat i na basu. Ostatní muzikanti jsou víceméně neznámá jména a nemá smysl bádat po velikosti prsou jejich matek.

 

Co znamená kresba na obalu jsem nerozluštil, váhám mezi okem a vulvou. Nebo okem ve vulvě... Tady bych se mohl zamotat a článek by mohl být o něčem úplně jiném, proto raději zesíluji volume a zkusím předat dál hutný, pochmurný dojem hraničící s funerálem. Tempo je opravdu nemocné, hodinový stroj alba hodně dlouho nikdo nenatáhnul a kostlivec na orloji má nabito tak na dvě zazvonění. Však se zanedlouho zvuk umíráčku rozezní krajinou... Snad nikoho nevyděsím faktem, že tohle sedmiskladbové album hraje skoro hodinu a čtvrt. To je výzva a ne každý bude hoden se s takovým albem popasovat. Víc než cokoliv jiného nás při pozorné inspekci sevře těžká doomová chmura. Jestli se mi daří vycítit nějaký deathmetalový prvek, tak jen jako vzácnou přísadu, která bědný průběh příliš neovlivňuje.

 

Album vůbec nemá chuť se otevírat a raději zůstává sevřené v obručích bolestínského sebezpytu. O rychlejším průběhu si tak můžeme nechat pouze zdát. Avšak neberme to jako nevýhodu. Právě jednotný a ucelený styl dává desce jasnou tvář a nemusíme se bát sebemenší záludnosti. Aktuální smrt na jazyku chutná po bahně, líném a kašovitém kalu, ze kterého se špatně vytahují gumáky. Utahaná hrábnutí do strun dvorně ctí doomový revír a nechávají se nést na perutích nekonečných sekund, které doznívají jako zimní stmívání. Některé strohé riffy sekají do dlouhých zvukových ploch pomyslné schody a rozčleňují dílo do složitějších struktur, a tak se dá v bažině dobře orientovat. V těch nejlepších momentech si troufám říct, že k My Dying Bride už to není daleko, že nevěsta hraje za rohem. Skladba Edge je silným epigonem této legendy a více či méně se na ni odkazují i další kusy naší supertěžké sbírky. Kolekce, jejíž dominantní kulisa je stvořena z hluboce vrnící basy, která vlastně neutichá a provází nás celou nahrávkou jako neústávající hřmění.

Mám jasno. Když doom, tak proč ne tento? Glimmering Veil je poctivá choroba, kterou je nutné řádně vypotit. Zmíněný odkaz na "brajdy" je nutno brát jako jeden ze silných inspiračních zdrojů, ovšem ne jediný a hlavní. Superstatic to táhne víc do pohřebních síní mezi močály.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 24.11.21 16:04odpovědět

Je to vážně dobré, tento typ doomu já rád. Píšu si.

Bodin / 24.11.21 11:29odpovědět

Nemůžu si pomoci, ale nejvíce tam slyším finské Unholy z období From the Shadows... Tohle je hodně nemocné album.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky