Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sedím, poslouchám, čekám, kdy to přijde… a ono to nepřichází. Nepřítomnost bicích mě měla varovat, že něco bude jinak. Nečekat nic a nebýt zklamán se opět ukazuje jako velmi užitečná životní filosofie, pokud jste vybíravý posluchač a máte rádi to své. Těšil jsem se na příjemně svižný blackgaze s ženským elementem a místo toho Kathrine Shepard aka Sylvaine tentokrát servíruje čistě vokální album s minimální podporou dalších nástrojů.

V takovém případě se EP s hrací dobou necelých třicet minut jeví jako logická volba pro takto mimoběžný materiál. Přísně vzato není na co si stěžovat. Zpěv je podaný s patřičnou grácií a čiší z něj přítomnost hudebního vzdělání. Milou zajímavostí je fakt, že část skladeb byla nahrána ve zkušebně a část v sále kostela v norském Kampenu. Nahrávka tak disponuje přirozeným dozvukem, který umocňuje vokální party. Ty jsou táhlé a plynulé. Přidané vrstvy s odlišnou intonací se výborně doplňují a dělají nahrávku košatější. Výsledný dojem rozhodně budí spíše respekt než podezření z compingu.

Pocit prázdnoty, jako když místo větrníku (blackgaze) dostanete suchý piškot (téměř a cappella), se může dostavit a mé sarkastické já mělo v první chvíli chuť cupovat. Jenže ke kráse skladeb je potřeba se proposlouchat, což zabere tu méně, tu více času. Okouzlující dvojka Arvestykker sepla na první dobrou. Šestice skladeb obsahuje jak autorskou tvorbu, tak interpretace tradičních norských lidových písní. Jak už to u podobných děl bývá, zvláštní vliv krajiny původu se vždy nesmazatelně promítne do nálady písní, které tím dostávají punc originality i jasné geografické zařazení.

Album Eg Er Framand navazuje na vlivy z počátků existence projektu a je určeno pro chvíle speciálních hudebních potřeb, kdy rozkvete a zazní naplno. V rušném dni může tempo nahrávky a její éterická hlubina vyznít trochu nepatřičně, proto před poslechem doporučuji ztlumit rotaci mozkových závitů a vychutnat si tyto, možná nečekané a s pietní naléhavostí podané hudební obrazy.