|
|
||||||||||

Interval vydávání nových alb se v diskografii Symphony X sice v posledních letech trochu prodloužil, ale to je asi to jediné, z čeho si může fanoušek této americké kapely dělat těžkou hlavu. Ačkoliv se teď musí na šťavnatý steak progresivního metalu čekat déle, důležité je, že se po něm člověk cítí sytý a řádně namlsaný.
Receptura nestárnoucích Newyorčanů je stejně jako na posledních třech deskách odkloněna od členitých opusů, kterými nás Symphony X obdarovávali v dávnějších dobách. Někomu to může přijít líto, ale já osobně jsem za “písničkovější” formu jejich hudby vlastně docela rád. I delší skladba má poměrně jasnou strukturu, jen tu a tam se natáhne Romeova sólová vášeň nebo se odskočí na pár chvil do snových rajských zahrad. Výhoda je jasná - do hlavy se album nastěhuje po pár posleších a vůbec to nebolí. Když si k tomu přičtu, že se mi deska od prázdnin nijak nezprotivila, vypadá to, že košíček s nevýhodami zůstane prázdný.
Letošní chod je podáván v potemnělém podzemí, nicméně o hřejivé melodie ani podmanivé vokální linky frontmana Russella Allena rozhodně není nouze. A to navzdory tomu, že v některých skladbách jsou Symphony X tvrdí a nekompromisní, že by je ani Cháron nepustil na palubu bez průchodu přes kontrolní rám. Když Russell zařve v titulní “Underworld”, nezbývá než mu to opravdu věřit. Epicentrum agrese se nachází v “Kiss of Fire”, kde to vře v mnohem intenzivnější palbě, než jak jsme u Symphony X běžně zvyklí. Na pilu se ale tlačí citlivě a to je dobře, protože všichni už za ta léta víme, kdy jsou Symphony X v kramflecích nejsilnější.
Že bych ale měl před sebou na stole album roku bez poskvrnky, to tvrdit nemohu. Ne vždy funguje všechno jako na drátkách, občas se něco trošku zadrhne, uvolní nebo naštípne. Refrén “Underworld” je šponovaný stylem, jakoby Russell nevěděl, jestli nahoru nebo dolů a nakonec se dostal do slepé uličky. Pár skladeb pak chtě nechtě upadá do stínu výraznějších momentů a zachytává se spíše solidního průměru tvorby Symphony X. V praxi to znamená respekt a podupávání, nikoli však ohromení. Takové je například tradiční intro “Overture” nebo na poměry Symphony X triviální “In My Darkest Hour”.
Nejzářivější chvíle se odehrávají jindy, třeba v rozjezdové “Nevermore”, jejíž hitové ambice jsou patrné hned na první pohled. Baladu “Without You” jsem ještě nezmiňoval, ale nejlepší skladba této sezóny ve své váhové kategorii si o pozornost jistě řekne sama. Jednak mě na ní udivuje Russellův výkon, který vyzdvihuje jeho suverénní příslušnost k pěvecké extratřídě, druhak mi zůstává rozum stát, jak bravurně zde dokážou Symphony X pracovat s prvky, které by jinde páchly pašeráckou kolínskou. Udělat z klasických postupů a letitých pravidel nový krásný song, to není žádná sranda, přátelé. Ve “Without You” se to povedlo na 100% procent a já smekám.
Dlouhá stopáž “To Hell and Back” skrývá onu průhlednou strukturu, kterou jsem již zmiňoval a mimo to také další z vrcholů tohoto alba. Opět se dostává na povrch hard rocková vzdušnost nezřídka evokující elementy AOR. S nimi se lze na albu setkat mnohokrát - počínaje další baladickou skladbou "Swansong" a konče např. "Run with the Devil". Kontrast prvků extrémního metalu v “Kiss of Fire” a místy prostupujících thrash metalových riffovaček s uvolněností a uhlazeností mnoha jiných pasáží je okouzlující především v tom smyslu, že to drží pohromadě jako dobře vytuněná škodovka. Ale to není u Symphony X žádná novinka. Stejně jako že jejich nové album je vždy událostí, o které se v progmetalovém podsvětí prohodí nemálo slov. A nemusí zůstat jen u nich - v březnu příštího roku se budeme moct přesvědčit, jak nové skladby fungují naživo!
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Nuclear Blast
Vydáno:Červenec 2015
Žánr:progresivní metal
Michael Romeo - kytary
Michael Pinnella - klávesy
Russell Allen - zpěv
Mike LePond - baskytara
Jason Rullo - bicí
1. Overture
2. Nevermore
3. Underworld
4. Without You
5. Kiss of Fire
6. Charon
7. To Hell and Back
8. In My Darkest Hour
9. Run with the Devil
10. Swansong
11. Legend

Alkuharmonian Kantaja
Shadowy Peripherals

Paradise Lost
Medusa

Dawnbringer
Night of the Hammer

Cradle Of Filth
Thornography

Memento Mori
Life, Death and Other Morbid Tales

The Kompressor Experiment
Douze

Wire
Wire

Ihsahn
Ámr

Poppy Seed Grinder
Bleeding Civilization

Dimmu Borgir
Eonian

Cult of Luna / The Old Wind
Råångest (split EP)
Nejnovější videoklip z alba My Heart Has No Home od domácí kapeloy Awrizis je ke skladbě Chiroptera. Klik SEM.
19.11.2026Hlásí se Björn ze Stockholmu a jeho atmo-blackový projekt Isvidd, a to s nově vydaným singlem Scars of a Thousand Lakes. Poslech ZDE.
19.11.2026V pátek 27. listopadu se v pražském klubu Subzero potkají dvě kapely, které posouvají hranice současného kytarového experimentu a těžkotonážní psyched...
18.11.2026Finští post/metalisté Sees streamují (zde) své debutové album Suoja, které vychází 20. listopadu u Agonia Records.
17.11.2026Jako další headliner MetalGate Czech Death Festu 2027 se ke Kataklysm přidávají Asphyx. Sestava posiluje též o spirituální black metal Ruïm a Švédy De...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.