Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když se vrátím do první půlky devadesátek, vybaví se mi školní léta, naprosto bezstarostné období, polička hromadící se počtem kazet a CD, a celkově hodně věcí na salámu. Doma začal v kazeťáku vrčet metal se vším všudy, okrajově i grind. Čtením různých zinů, Whiplashů a Sparků jsem dospěl do bodu, že je třeba poznat i zdejší scénu a někdy v oněch časech jsem se dostal také k formaci !T.O.O.H!. Bratrské dvojici schované pod pseudonymy Schizoid a Humanoid. Ta tenkrát vydávala svá první dema Vy kusy mrdací masa a Sen to není, nesmí, a ta sama o sobě zaujala už svými názvy. Člověk se kochal texty, pročítal je i jména skladeb a chechtal se jak mohl. To je jízda, božínku... Pak to ale všechno nějak vyšumělo, !T.O.O.H! jsem přestal vnímat a jak se tak dívám, albová frekvence nabrala obrátky s novým miléniem. Potom ještě jeden zářez v roce 2013 (Democratic Solution) a následovala další tvůrčí pauza.

Kapela se až v roce 2019 představila s EP Komouš, ze kterého jsou všechny hlavní skladby také součástí alba, o kterém bude řeč. O Free Speech.  !T.O.O.H.! se upsali domácí deathmetalové jistotě Lavadome Productions (pro mě překvapivé spojení), za ta léta je neopustila vášeň pro zvrácené malůvky na svých obalech a v bookletech, stejně jako z nich nevyprchala lyrická hitparáda oplzlého básnictví. Číst si znovu texty a radovat se z obratů, které při šikovném zacházení s češtinou z člověka vypadnou, jakkoli je lyrika !T.O.O.H.! brána jako kontroverzní, je znovu velice milá činnost.

Album bylo naboucháno ve studiu Šopa pod taktovkou Stani Valáška a dál je všechno zcela v režii dvojice Schizoid - Humanoid. Co znovu bije do očí, je obal. Ale když si prolétnete covery let minulých, je jasné, že tohle je poznávací zmanení !T.O.O.H.! Hodně barev a po vzoru EP Komouš také hodně prcání, výrazných gest a dalších zvrácených témat, to vše na vlně krutého sarkasmu. Kapela se jasně distancuje od jakýchkoliv politických postojů, všechny je přece zneužívá k obrazu svému. Někomu jejich počínání přijde za hranou, někdo ohrne nos (nebo možná prcka v trenkách), další je zase na stejné vlně a libuje si v tomto stylu humoru a pohledu na tvorbu. No a pak tu máme to nejdůležitější, muziku! Schválně si ji schovávám až na konec. Pojďme si tedy Free Speech trochu rozebrat po této stránce.

Současný extrém !T.O.O.H.! se veze ve slušně řízeném death-grindovém vozítku pro kryply s nadhledem a vlastním pohledem na progresivní účet stylového propojení. Free Speech je melodická a progresívní jízda, ve které nechybí chvilka pro zvolnění, odbočení ven z chlívku a jeho prosvětlení, třeba formou kláves. Celkově tedy vítězí dojem velmi otevřené desky, která sice čerpá z kořenů, ale tyhle nechává na svém místě a zkouší štěstí s techničtějším pojetím. Na poslechovosti alba to však nijak neubírá. Free Speech je kolekce, ke které nevede složitá cesta. Má spád, jen ho soustavně ohýbá, to je vše. Pokud jste tedy nastaveni na progresivní eskapády death metalu, neměl by vám příjem desky činit problém.

Na víc to ale není. Myslím tím slušné muzikanství protagonistů, které je zřejmé. Jinak je ale Free Speech spíš albem, kde si pořád víc všímám povedených slovních kudrlin v oblasti ohanbí a zvráceného humoru celkově, než abych jej ocenil jiným způsobem. Je to víc dobrý ostrý vtip, jak dobrá ostrá deska. Z jedné strany na druhou vede poměrně předvídatelná cesta, na kterou se rád připojím, ale není to něco, u čeho bych měl trávit dny nebo týdny. Bratrům nechybí šikovnost a neutuchající hlad po nekorektní lyrice, ovšem moment překvapení už ano. Progresivní extrém a vláda nad nástrojem neznačí vždy omračující příběh, ve kterém je nutné pořád a znovu listovat.

Free Speech je zábavný kousek, tím bych celý tento elaborát ukončil. !T.O.O.H.! jsou po sedmi letech zpět s novým albem, které umí říci, jak pohnout zatuchlými vodami před baráky starousedlíků, trochu je rozhněvat, zneužít jim jejich obdařené a vychytralé dcery a vzadu na dvorku jim nakálet na kýčovitou skalku. Je to matroš pouze pro otrlé a pouze na určitý čas. Howgh!