Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Taje skal - Taje skal

Taje skalTaje skal

Garmfrost3.5.2021
Zdroj: CD, 4-panelový digipak, bandcamp
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Žádná moderna, čistý sound nebo sypanice Taje skal nepřináší. Vše se houpe, vlní, omotává a postupně ovládá vaši mysl.

Svar je nezastavitelný multiinstrumentalista, mozek a hnací síla mnoha projektů a kapel jako jsou např. Sator Marte, Triumph, Genus nebo Averze, mimo to se podílí na kultovním projektu Kult ofenzivy. Dá se o něm říct, že vedle nepopíratelného talentu je hlavně srdcařem se schopností nahrávat naprosto odlišné nahrávky pod různými názvy, které spojuje černý kov a často hlas dominantního filozofa Jaroslava. Ten pohostinně nazpíval také eponymní debut jeho nového projektu Taje skal.

 

Ač bylo album nahráno ve stejné sestavě jako nahrávky Kult ofenzivy nebo Triumph, Genus, zní Taje skal naprosto odlišně. Ano, pro nezkušené ucho může znít styl této desky podobně, nicméně, takové ucho o Taje skal stejně jako o ostatní nahrávky vydané těmito spolky stejně nezakopne, takže můžeme podobné úvahy vynechat. Taje skal zve posluchače do starých časů, kdy se black sice už nerodil, ale hranice se teprve utvářely. Respektive překonávaly. Kdo pamatuje na starý projekt Storm, jejichž geniálně hrubé, avšak jediné album Nordavind doposud učarovává svým naturelem, přírodností a chladem, nebo se rád kochá prvními nahrávkami Burzum, může si Taje skal zhruba někam zaškatulkovat. Sice je podobné přirovnání k ničemu, protože primárním důvodem nahrát Taje skal nebylo zkopírovat dávný kult, ale přijít s muzikou plnou temných melodií s mnohdy až strašidelnou atmosférou a klasicky hloubavých myšlenek.

 

tajeskalI

 

Tempo celého alba v podstatě nezrychlí. Rytmika je většinou houpavá. Dovedu si představit v některých místech dokonce i tanec (závěr Jsem). Rozhodně nemám na mysli, že by Taje skal znělo v duchu moderního paganu jako třeba Eluveitie nebo Finntroll. Taje skal svojí pochmurností vybídne k tanci pouze v rámci temného rituálu. I přes značnou syrovost jsou jednotlivé skladby kupodivu svěží a občas překvapí melodií (Píseň slunce, Kam jste byly odvedeny). Jednoduše se dá říct, že skladby Taje skal jsou proměnlivé stejně jako příroda kolem nás. Skály se přes zdánlivou netečnost rovněž stále mění a vyvíjí. Překvapí i Jaroslavův hlas. Občas se odpoutává od svého temného přednášení a rozvíjí se v „melodičtějších“ linkách. Dovolí svým hlasivkám protáhnout se a nechat se rozeznít.

 

taje skal

 

Osm skladeb si vystačí pouze s kytarou, basou a bicími. Nic jiného nepotřebují. Zvukově jsou příjemně a organicky ošetřené - samozřejmě notně špinavě, jak se na podobný styl sluší a patří. Kdo čeká moderní black ve stylu Triumph, Genus nebo surový nářez Kult ofenzivy (byť i tento projekt se na poslední nahrávce jeví variabilní více než dost), bude zřejmě překvapený. Žádná moderna, čistý sound nebo sypanice se nekonají. Vše se plazí, omotává a postupně ovládá vaši mysl. Nejlepší, co můžete udělat, pustit si Taje skal na bandcampu nebo si album pořídit ve formátu, který vám vyhovuje. Máte-li naopak kopřivku z podobně laděných nahrávek, vyhněte se Tajům skal obloukem…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 5.5.21 11:15odpovědět

Taje skal se mi přesně trefují do trvalého spojení fascinace přírodou a black metalem bez příkras. Ideální volba, navíc po čundru na vysočině, kde taje skal trčely nad údolím, v lese, všude...

Ho!!! / 4.5.21 18:48odpovědět

Dobrá recenze. Moc dobrá hudba - syrovina, staroba - Svar je řemeslník, Jaroslav poctivě deklamuje; je to zatuchlé a vznešené.

ZZ / 3.5.21 9:21odpovědět

Averze a ne Awerze! :)

Garmfrost / 3.5.21 10:54odpovědět

Jaj, opraveno. Díky :)

Jirka D. / 3.5.21 6:47odpovědět

Je to dobré, smrdí z toho staré dřevní časy a taky trochu Triumph, Genus. Autorství a známá dvojice se nezapře.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky