Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tartaros - The Red Jewel

TartarosThe Red Jewel

Sorgh31.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Tohle pojednání si bude chvílema protiřečit a chvála se zničehonic změní v přiměřenou kritiku. I tak si ale myslím, že The Red Jewel má co nabídnout. Mělo toho ale být víc.

Jakmile jsem kdysi zjistil, že kolega Victimer přidal ještě v dobách Innocence do databáze projekt Tartaros, zamrazilo mě lehce za krkem a duši mi naplnila tma. Tak silné pocity ve mně album The Red Jewel ještě i po letech vyvolává, i když jsem o zaprášené CD už drahnou dobu okem ani nezavadil.

 

O co vlastně jde? Tartaros je dítkem Charmanda Grimlocha, kdysi koncertního klávesisty slovutných Emperor. Až ve své vlastní skupině se ovšem mohl naplno realizovat a řádně toho využil. Všechno si nahrál v klidu sám, od vokálů přes kytary až po klávesy. Jenom se škopkama mu vždycky přišel někdo vypomoct. Sám si desku taky produkoval a je třeba říct, že se asi vyzná, protože odvedl dobrou práci. Takříkajíc z tovaryše mistrem.

 

Na desce se, roztroušeno mezi kamennými pomníky, nachází osmero obelisků spadajících do škatulky symfonického black metalu. Ptačí trus je již silně poznamenal, tlející listí zčásti kryje jména umrlých, ale přesto není těžké porozumět. Hodně zprofanovaná škatulka symfoblacku by vás rozhodně neměla odradit, ba naopak. Krom nezbytného zla v podobě zbytečných a nic neříkajících alb, bylo v tomto stylu natočeno i několik slušných věcí. Toto je jedna z nich. Celou kolekci otvírá strašidelné intro, směs klávesových vln, šepotu a tlumených deklamací. Proslov vrchního opata kláštera z pekel dodává věci na vážnosti, což ani není třeba, smích mi odumřel hned v zárodku ještě někde pod bránicí.

 

Od druhého kusu už to peláší svižným kvapíkem dolů do katakomb. Snad nejdominantnějším prvkem na desce jsou rozpálené špóny sypající se z brusek nelítostných kytar, kdy zkušené ucho posluchačovo je s to rozpoznat inspiraci v Emperor. Některé pasáže by se vskutku mohly ocitnout na albu Anthems To The Welkin And Dusk norského císaře. V tomto případě to ovšem nelze brát jako úmyslnou kopírku, ale jako přirozený vliv bývalých chlebodárců. Druhým a snad stejně silným pilířem alba jsou klávesy. Ty hudbu nejen stylově doplňují, ale rozvíjí ji dál až někam na hranici atmosférických orgií, těžko to nějak pojmenovat. Je to něco zcela nevšedního, v black metalu ne často slyšeného. Hudba je velice syrová, tak nějak „železná“, zebe mě z ní. Při procházce touto manéží zatracení tak není od věci si v pokoji přitopit či nasadit na nohy alespoň teplé fusakle.

 

V ranku nám milé hudby hodnotná deska, ale má jednu vadu. Oposlouchá se. Alespoň moje okouzlení mělo vcelku jepičí život a to i přes nespornou  kvalitu dílka. Asi tak kolem čtvrtého songu dojde k nasycení a zbytek kolekce je mi šumafuk. Chtělo by to víc nápadů a podnětů. Takto se z původně zajímavé desky stává otravný společník.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 4.11.12 15:08odpovědět

Je asi pravda, že se oposlouchá (už si ani nevzpomínám kdy jsem desku slyšel naposledy), ale dobře vím, že mě svého času uhranula. Během přechodného bydliště v bohunické garsoniéře jsme kolikrát byli v bytě jen sami dva - já a Grimloch. A bylo nám dobře.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky