Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Teahouse Radio / Skeldos - Night Moss

Teahouse Radio / SkeldosNight Moss

Victimer27.3.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Ticho nočního mokřadu živené stíny, melancholií a spánkem. Zkuste si srovnat hlavu, atmosféra Night Moss k tomu vybízí.

Malý severský label Hypnagoga Press představil loni v létě na svém skromném seznamu nahrávek nový počin. Řeč je o Teahouse Radio, snově ambientním projektu Pära Böstroma, agilní a vřele přijímané postavy světa atmosférického minimalismu. Tento počin tedy není novinkou, ale spíš dohnáním zameškaného. A byla by škoda nechat jej bez povšimnutí. Tentokrát na to ovšem nebyl Pär sám, na albu se rovným dílem podílel jeho litevský kolega Vytenis Eitminavičius. Ten také působí ve více tělesech, ale zde je podepsán jako Skeldos. Oba pánové se domluvili na spolupráci a většina materiálu vznikla v době covidové, tedy ke klidnému tvoření doma jako stvořené. Album Night Moss se rodilo v rozmezí let 2019-22.

 

Co od něj čekat, kterým směrem se nechat vést? Třeba směrem velmi klidné ukolébavky pod tíhou noci. Za doprovodu akordeonů, syntezátorů, pedálů, smyček a taky vokálu. Tím, jak je do tiše melancholické tvorby kladen, zní docela podobně jako tomu je u Tenhi. Je v tom kus severu na březích Baltu a usínání v náruči přírody. Velmi citlivě, samozřejmě. Hudba Night Moss je zvukově atmosférické, prosněné, ale hlavně tiché a skromné hledání skrytých představ. Pokud se tento noční stroj na promítání naplno rozjede, je to o vyplnění určité plochy. Dál platí, že je třeba se mít na pozoru, nebýt svázán okolním prostředím, ale být vtažen do toho daného. Night Moss je malé melancholické pásmo nočního vidění. Jen lehce rozčeřené, abstraktní a pokorné.
 


O Teahouse Radio jsme již psali v rámci staršího alba Her Quiet Garden, které jsem postupem času viděl ještě o něco výše, než jsem uvedl v závěrečném hodnocení. Ono je to vždy o tom, že takový druh alb se docení až časem, kdy jejich atmosféra pronikne až na ta pravá místa. Kdy dojde k souznění. Podobně to nejspíš bude i s Night Moss. Tak či tak, toto snově ambientní kolébání v rytmu noci je o celkovém vtažení. Kdy se hlava po určitém seznamovacím procesu srovná, rozklíčuje povahu desky, a pak do ní jen padá a nechá se za plného vědomí uspávat. Odnášet do říše snů a poznání.


Pak je to jen o hloubce prožitku. O sladění se nemusíme bavit. Bez něj by nebylo možné ve dvou lidech tvořit jedno album. Přistihnu se, že řeším ten vokál. Opravdu mi připomíná styl vyprávění Tenhi a jen tiše dumám, jestli mi to vadí, nebo to vítám. Nakonec tuhle zdánlivě ošemetnou situaci opouštím a může za to album Night Moss samotné. Což je příjemné a velmi dobré zjištění. Moc nepřemýšlej o tom, co není podstatné. Nech se vlákat dál a splynout se stíny. Dopřej si odpočinku, jaký máš rád. Night Moss pak nabídne pocit, který tě zavede na místa, které si střežíš, chováš je v sobě a přitom u toho můžeš klimbat. Ale není to ono sladké klimbání a nic nedělání, je to spíš dobré tušení. Když jsi v bezpečí, ale zároveň lehce na špičkách... Pořád je v mojí přítomnosti něco zajímavého a zároveň podivného. Ale ono to taky patří k tomu, co má člověk rád a co rád vyhledává.

 


Když je v klidu a přitom se má na pozoru. Kdy bilancuje i balancuje. Občas otevře oči a ujistí se, že je vážně sám. A právě v tomto nastavení je Night Moss přínosné. Tuhle spolupráci Teahouse Radio a Skeldos musím doporučit všem snílkům, náladovým minimalistům a taky těm, kteří rádi relaxují v přítomnosti jednoho či druhého autora. Ticho možná léčí, ale léčí i noční hudba stažená na minimum a přitom hřejivě atmosférická. Teď jen počkat, jestli se ty účinky ještě znásobí. Nebo se spokojit s tím, co člověk právě prožívá. Jo, asi je poznat, že mě baví se v tom vrtat. Zkuste to taky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky