Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Teahouse Radio / Skeldos - Night Moss

Teahouse Radio / SkeldosNight Moss

Victimer27.3.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Ticho nočního mokřadu živené stíny, melancholií a spánkem. Zkuste si srovnat hlavu, atmosféra Night Moss k tomu vybízí.

Malý severský label Hypnagoga Press představil loni v létě na svém skromném seznamu nahrávek nový počin. Řeč je o Teahouse Radio, snově ambientním projektu Pära Böstroma, agilní a vřele přijímané postavy světa atmosférického minimalismu. Tento počin tedy není novinkou, ale spíš dohnáním zameškaného. A byla by škoda nechat jej bez povšimnutí. Tentokrát na to ovšem nebyl Pär sám, na albu se rovným dílem podílel jeho litevský kolega Vytenis Eitminavičius. Ten také působí ve více tělesech, ale zde je podepsán jako Skeldos. Oba pánové se domluvili na spolupráci a většina materiálu vznikla v době covidové, tedy ke klidnému tvoření doma jako stvořené. Album Night Moss se rodilo v rozmezí let 2019-22.

 

Co od něj čekat, kterým směrem se nechat vést? Třeba směrem velmi klidné ukolébavky pod tíhou noci. Za doprovodu akordeonů, syntezátorů, pedálů, smyček a taky vokálu. Tím, jak je do tiše melancholické tvorby kladen, zní docela podobně jako tomu je u Tenhi. Je v tom kus severu na březích Baltu a usínání v náruči přírody. Velmi citlivě, samozřejmě. Hudba Night Moss je zvukově atmosférické, prosněné, ale hlavně tiché a skromné hledání skrytých představ. Pokud se tento noční stroj na promítání naplno rozjede, je to o vyplnění určité plochy. Dál platí, že je třeba se mít na pozoru, nebýt svázán okolním prostředím, ale být vtažen do toho daného. Night Moss je malé melancholické pásmo nočního vidění. Jen lehce rozčeřené, abstraktní a pokorné.
 


O Teahouse Radio jsme již psali v rámci staršího alba Her Quiet Garden, které jsem postupem času viděl ještě o něco výše, než jsem uvedl v závěrečném hodnocení. Ono je to vždy o tom, že takový druh alb se docení až časem, kdy jejich atmosféra pronikne až na ta pravá místa. Kdy dojde k souznění. Podobně to nejspíš bude i s Night Moss. Tak či tak, toto snově ambientní kolébání v rytmu noci je o celkovém vtažení. Kdy se hlava po určitém seznamovacím procesu srovná, rozklíčuje povahu desky, a pak do ní jen padá a nechá se za plného vědomí uspávat. Odnášet do říše snů a poznání.


Pak je to jen o hloubce prožitku. O sladění se nemusíme bavit. Bez něj by nebylo možné ve dvou lidech tvořit jedno album. Přistihnu se, že řeším ten vokál. Opravdu mi připomíná styl vyprávění Tenhi a jen tiše dumám, jestli mi to vadí, nebo to vítám. Nakonec tuhle zdánlivě ošemetnou situaci opouštím a může za to album Night Moss samotné. Což je příjemné a velmi dobré zjištění. Moc nepřemýšlej o tom, co není podstatné. Nech se vlákat dál a splynout se stíny. Dopřej si odpočinku, jaký máš rád. Night Moss pak nabídne pocit, který tě zavede na místa, které si střežíš, chováš je v sobě a přitom u toho můžeš klimbat. Ale není to ono sladké klimbání a nic nedělání, je to spíš dobré tušení. Když jsi v bezpečí, ale zároveň lehce na špičkách... Pořád je v mojí přítomnosti něco zajímavého a zároveň podivného. Ale ono to taky patří k tomu, co má člověk rád a co rád vyhledává.

 


Když je v klidu a přitom se má na pozoru. Kdy bilancuje i balancuje. Občas otevře oči a ujistí se, že je vážně sám. A právě v tomto nastavení je Night Moss přínosné. Tuhle spolupráci Teahouse Radio a Skeldos musím doporučit všem snílkům, náladovým minimalistům a taky těm, kteří rádi relaxují v přítomnosti jednoho či druhého autora. Ticho možná léčí, ale léčí i noční hudba stažená na minimum a přitom hřejivě atmosférická. Teď jen počkat, jestli se ty účinky ještě znásobí. Nebo se spokojit s tím, co člověk právě prožívá. Jo, asi je poznat, že mě baví se v tom vrtat. Zkuste to taky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky