Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Teitanblood - From the Visceral Abyss

TeitanbloodFrom the Visceral Abyss

Garmfrost21.5.2025
Zdroj: CD v jewel case
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: From the Visceral Abyss není rozmanité jako předchůdce, není surově barbarské jako Death ani rituálně pochmurné jako debut. Je omamné, divoké a nebojí se zakomponovat do odporného prostředí zvrácené melodie. Posluchači jde tentokrát vstříc, nevystavuje ho zlému odporu.

Bez nějakých cavyků, bez singlů a streamování záběrů ze studia, předhodili davu španělští démoni Teitanblood své čtvrté dlouhohrající album nazvané From the Visceral Abyss. Trvalo to celých šest let, nicméně v našem věku je to proluka krátká, takové to onehdá… Příznivcům vydání alba zajisté neuniklo a hbitě ho objednali. Kdo čekal progres a vývoj, bude tuším zklamán. Tomu, kdo rád stagnaci a miluje první dema nebo maximálně debut, nebude From the Visceral Abyss rovněž šmakovat. Nové album totiž jako by se vracelo lehce do minulosti, vynechává na své pouti předchozí šamanské dílo The Baneful Choir, pomrkává po intenzitě a barbarství Death, ale zároveň přimíchává melodie (no ano) a trochu kašle na špinavou hrubost. Předpokládám, že při poslechu nové sbírky rámusu bude démonickým Teitanblood průzračnější produkce odpuštěna. Pořád je to námrd!

 

teitanblood

 

Právě díky aktuální produkci lépe vyzní děsivost a brutální podstata Teitanblood. První song začíná nečistě lo-fi, ale vzápětí se rozběsní v mohutné hradbě. Připadne mi, jako by kapela upustila od deathové stránky a více se popustila po blackově černé odpornosti. Obě strany mince samozřejmě přítomny stále jsou, jen převažuje černá, páchnoucí. Album je běsnící, intenzivní a chaotické. Ostatně chaosem se Teitanblood sami chlubí. Obrazotvornost vypichuje vizualizaci díla, které je tím skvěle dokresleno. Při prohlížení obalu i bookletu na mě dýchá mix starých fanzinů, hororu a tajemných vizí Umberta Eca. Konspirační liturgie se perou s okultní blamáží. Mistr Glomba opět úřaduje.

 

From the Visceral Abyss vynechává rozmanitost předchůdce, aby se vydováděl v neúprosném kotli mrtvolné kaše. Album je samozřejmě všechno, jen ne přímočaré nebo jednoduché. Je pulzující, divoké ale zvláštním způsobem osvěžující. Ambientní vstupy tentokrát nerozšiřují vesmír nahrávky. Bláznivá sóla tu a tam vyskočí z dunivého běsnění. Kytary jsou ostré jako břitva. Stejně tak jsou hozené do vyšších odstínů. Duní, ale vše je detailní a mohutné. Basa je stejně omamná jako drtící až omračující. Bicí party rády opouští pouhé blasty. Jsou rituálně hravé, jsou nepředvídatelné, plné přechodů a změn tempa. Hlasy se překřikují jako démoni ve starém hororu.

 

Teitanblood vynechali experimenty a posun. Poprvé natočili album, které je možné brát introspektivně. Dosavadní vývoj kapely byl ovšem opačný. Každý počin byl jedinečný. Jiný a nepřátelský. Na druhou stranu nabízí album nejvyspělejší materiál, z celé kariéry. Po zvukové i hráčské stránce je From the Visceral Abyss vrcholem Teintablood. Po umělecké pak nejslabším. Záleží, co hledáte a co je pro vás prioritou. Mně album dělá ohromnou radost. Užívám si každou vteřinu. Zlo a odtažitost mlsám jako božský nektar.

 

Všímám si ovšem úlitby masám, hledající bezpečnější náruč toho, co znají, než by objevovaly spolu s kapelou nové postupy dál a dál. S trochou nadsázky, mít na novém albu víc skladeb jako je závěrečná Tomb Corpse Haruspex, která splňuje i ta nejpřísnější měřítka a nabízí v rámci necelé čtvrt hodiny tolik nápadů a pohlcující atmosféry, až se tají dech, neměl bych žádnou námitku a bez uzardění bych řekl, že Teitanblood natočili své nejlepší a nejzajímavější album. Takto jsem ve svém hodnocení rozpolcený. V rámci scény se samozřejmě jedná o úžasný vysoce nadstandardní počin, kterému se jen tak něco nevyrovná…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky