Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Aristocrats - Culture Clash

The AristocratsCulture Clash

Sorgh24.4.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Tohle je případ, kdy se název kapely setkává s tvorbou. Album Culture Clash působí jako modrá krev mezi běžnou populací a tak lze jen doufat, že svou výjimečností řadu posluchačů neodradí.

The Aristocrats. Z původně jednorázové záležitosti se stal svébytný a silný projekt, který se svěžím elánem táhne trio vynikajících umělců. Mistr kytary Guthrie Govan, který se krom mnoha jiných zakázek podílel na vynikajícím album The Raven… Stevena Wilsona. Dále basák Brian Beller, jenž pro změnu makal s Joem Satrianim či Stevem Vaiem, a jehož sólová alba se rovněž dočkala velmi kladných reakcí. Trojici doplňuje bubeník Marco Minnemann, který se krom sólovek může chlubit také spoluprácí třeba právě s S. Wilsonem, Satrianim a jinými.


Tohle už smrdí exkluzivní společností a tak jen opatrně nakukuji přez žaluzie chlapům do kuchyně, kde se míchá nelehká, klikatá muzika na dlouhé chvíle nerušeného poslechu. A na něco takového se špatně píše. Srdce plesá, ale líná huba doplácí na zanedbanou hudební teorii. Jen těžko uspokojí ty znalé, těm nevědomým jen těžko přiblíží zážitek, který je čeká. Snaha přesvědčit tady naráží na lidské omezení. Spustit Culture Clash je jako vstoupit  do obchodu s plnými regály hraček. Oči kmitají po barevných plastech a blikajících diodách, uši jsou atakovány rachotem plastových samopalů. Podnětů je tolik, že celek zpočátku nedává smysl. Až delší a osvícená konzumace postupně dovolí nahlédnout ten celkový záměr a obhájí tu strastiplnou cestu.


Přitom jde o veselou a šlapavou jízdu, která rozjasní tichý byt. Potvrdí to jakékoliv video z koncertu, na všech je vidět, jak si to muzikanti užívají. Ta souhra je naplňující a práce se daří. To, že jde o instrumentální desku, asi už každý tuší. Ze společného putování nástroje vyrážejí na průzkumy do okolí, vždy jeden vpřed a zbytek mu kryje záda. Nejvíc samozřejmě kytara, ale basa je taky krásně výrazná a samostatná, bicí rezonují přirozeným zvukem. Kytarovým efektům se aristokrati nebrání, kolikrát se ozývají zvuky, u nichž si nejsem jist, jestli nejsou plodem syntezátorových krabiček.

 

Čekal jsem, že za každým rohem bude vykukovat Wilson, ale není to tak zlé.  Aristokrati ve své tvorbě více inklinují k jazzu, skladby se rodí jakoby za pochodu během jamování a jen těžko se odhaduje blízká budoucnost. Tohle je bonbónek pro náročné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Staniol / 8.8.14 10:59odpovědět

Vynikajici kapela, muzikantská absolutni špička, pohodoví lidé. Hrají s velkým nadhledem, radost poslouchat a dívat se na to, jak hraje s lehkosti na top urovni.....Nejbližší koncert bude 1.9.2014 ve Vídni.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky