Recenze: The BladderStones

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

The BladderStonesToilet Fame

Ruadek17.11.2023

Zdroj: CD - promo od AMPromotions

Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5

VERDIKT: Bluesová parádička, co má něco přes půl hodiny. Až se nechce věřit, že takhle příjemně sebejisté věci vznikají u nás.

Tomáš Frolík, Johnny Judl a Michael Nosek stojí za (pro mě vlastně docela neznámou) kapelou The BladderStones. Stíhat se prostě nedá vše a já to doháním poslechem jejich studiové dvojky až dnes. A nestačím se divit, protože po Dirty Old Dogs Tomma Prochazky (nejen) a Band Of Heysek, tu mám další skvělou kapelu, co se opírá o blues. A nejen opírá, skutečně mu rozumí.

The BladderStones ale nehrají „jen“ zaprášený blues rock, jejich zvuk je pročištěný a jaksi „mimo“ tu klasickou produkci. Nahrávalo se pod dozorem Miroslava Chyšky v SunStudiu v Tuchoměřicích, zvuk je krásně čitelný a více to táhnou nástroje. A když si může trojice opravdu hrát s paletou zvuků (vyklidněná sedmička Blues For Teo, což je věnované synovi Tomáše Frolíka), jen sedím a nechávám se unášet.

Kluci mají za sebou hodně zkušeností (Krajina Ró, Jablkoň nebo Livin Free) a že jim právě tenhle bluesový projekt učaroval jako srdeční, tomu se nelze divit. Je z toho cítit klid a nadšení, písničkovost, cit pro načasování. Blues se prostě hraje srdcem, v opačném případě to poznáte. The BladderStones v sobě pojí určitý nadhled nad věcí, osobitý humor (stačí se podívat na klipy), přestože se tady mluví i o vážných tématech (drogy, kyber-prostor). K tomu se pojí úsměvný původ vzniku desky, slovy Tomáše Frolíka:

„Žiju v malém bytě se svou rodinou a jsem teď táta na plný úvazek. Jediné místo, kde jsem mohl vytvořit svět Toilet Fame, byl náš záchod. Postavil jsem tam tedy kompaktní improvizované studio. Napsal jsem tam hudbu i pro jiné mé kapely například aktuální album Mlhoviny od Krajina Ró.”

Kytarová hra se zpěvem připomene -123 minut, když se hraje a zpívá. Je v tom uvolněnost, lidské propojení a jasný talent. V roce 2023 vznikl další tuzemský objev, který si užijete v těchto sychravých dnech o to víc, protože není od věci vypnout a jen se nechat unášet. Mé skromné doporučení na trochu jinou muziku, než jste tady zvyklí hledat.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.