Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Butcher

The Butcher's RodeoGhosts in the Weirdest Places (EP)

Jirka D.14.2.2014
Zdroj: CD v paper sleeve, promo od agentury
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Když už ne progres, tak alespoň upřímnost a energie, když už jedeme v mantinelech žánru, tak ať to má drajv

Úvod první skladby mi připomněl mou dávnou přítelkyni Amen, kapelu Casey Chaose, ale další dění se ubírá jinam. Ne, nového a převratného The Butcher’s Rodeo nevymýšlí nic, sekají svůj hardcore energicky a čistě jako mistr od řeznického fochu, krajně disharmonické kytarové rify střídají naslazenými refrény a přitom nesklouzávají ani do zbytečné komplikovanosti, ani do laciné podbízivosti.

 

Nepíše se mi to snadno, ale tohle EPko se mi svým způsobem zamlouvá. Skladby mají sice obdobnou strukturu, ale díky krátké stopáži desky se tenhle mustr nepřejí, prudce nápaditého není k nalezení mnoho, ale předvedený materiál je funkční, má jasný směr a je za ním cítit hromada propocených trik. A to se mi líbí – když už ne progres, tak alespoň upřímnost a energie, když už jedeme v mantinelech žánru, tak ať to má drajv.

 

 

Mohlo by se skoro zdát, že hledám omluvy a snažím se z nahrávky vycucnout něco víc, než nabízí sama, ale zdání klame. Předně tahle pětice nejsou žádná ořezávátka a svoje nástroje ovládají bravurně - kytary vás povodí po pestré paletě výraziva (od domácí sekané k silně návykovým melodiím), vokál s jistotou utáhne nasraný řev i čisté polohy v refrénech, bicmen perfektně nakopává celou mašinérii vpřed a něco pěkného bych napsal i k baskytaře, kdyby ji v mixu o chlup vytáhli a byla víc slyšet. Chci tím říct, že po technické / instrumentální stránce je tahle nahrávka naprosto v pořádku (kromě natlačeného zvuku), což se dá u předskokanů Protest the Hero tak nějak čekat.

 

V sedmičce skladeb je zatěžko hledat vyloženého favorita nebo naprostý propadák, úroveň celé nahrávky je v rámci nevelkých nuancí sjednocena, hluchých míst bez zřejmého smyslu je minimum a jsou roztroušena tak nahodile, že celkový dojem z alba nekazí. Na druhou stranu jsou stejně vzácné vyloženě výborné nápady, po cestě jich mnoho nepotkáte a spokojit se budete muset se společností „jen“ energické muziky, byť dobře zkomponované a s přehledem zahrané. A na to je těch sedmadvacet minut tak akorát, při delším čase by hrozilo přejedení ... takže konec řečí, press play, hands up and shake your ass.

 

The Butcher’s Rodeo


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky