Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Gathering - The West Pole

The GatheringThe West Pole

Michal Z28.9.2009
Zdroj: CD - digipak
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Komplexní, moderní, progresivně-atmosférické rockové album, které dává smysl po celou hrací dobu. Kvalita, kterou dostanete jen občas. Album se musí prožít a zažít. „The West Pole“ je emocemi nabitá, civilní, citlivá sbírka, plná intimních, tklivých a hřejivých okamžiků.

Charismatická, pocitově plná slunečnice Anneke (nyní Agua De Annique) vysílající energii a příjemno, je v nenávratnu své sólo kariéry. Bývalí chlebodárci, The Gathering, jež albem „Mandylion“ započali novou éru v metalu - frontwomanství, neučinili nijak odvážný krůček a do svého dvorku nahnali hlasově trochu podobnou divu, Silje Wergeland. Samotná Silje není nijaká začátečnice, má za sebou působení v norské dámské partě Octavia Sperati, kde zanechala své hlasivky na dvojici CD. Studiové album „The West Pole“ tak startuje další epochu The Gathering, bez Anneke. Jak se s danou výzvou poperou?

 

Předně nutno varovati všechny pesimisty a škarohlídy, žádný převrat se u The Gathering změnou u mikrofonu nekoná, tak jako tomu bylo třeba u Nightwish. „The West Pole“ pokračuje někde v okolí How To Measure A Planet? a „Home“, ale hudba, tak pocitová, intimní, niterná a psychedelická je každým vnímána lehce odlišně a nechci svésti nikoho na bludné scestí. Rychlíci a nedočkavci z alba nic nedostanou, není na jeden poslech. Uchopit jej a získávat krásy lze postupně, jen tak poznáte každé intimní romantické zákoutí celé plochy. Jejich bohaté naleziště navíc nevysychá.

 

Gathering nemají zapotřebí opisovat kruh a vracet se ve své tvorbě k začátku a integrovat do ní léty nasbírané zkušenosti a nové postupy a takto zkropit živou vodou umírající kreativitu. Umělecké upadnutí nehrozí a skladatelské schopnosti a vývoj René Ruttena dovoluje kráčet stále směle dál. Album netrpí nijakým neduhem. Nálad a pocitů všech odstínů dostanete při pozorném poslechu za odměnu více než dosti. Od rozostřených kytar, přes psychedelické mezihry, tripové úlety, intimní minimalistické výlevy, hladivé dotyky, známé i neznámé obzory, nové úchopy, až po klasicky tepající upřímný projev. Prostředky a vize, jimiž Gathering vládnou na „The West Pole“, nemohou nechat vzniknout pouhé průměrné rockové nahrávce.

 

Rozmazaný psychedelicko-melancholický kytarový instrumentální úvodník reálně vtahuje do příběhu a sfér albem často navštěvovaných, zavánějících magickým šamanismem. Po šedi běžného dne odsekává pouta od reality, abychom byli schopni správně vnímat a dokonale vychutnávat všechny ingredience náročnější krmě, vyžadující pozornější a otevřenou mysl, nejitřenou vzpomínkami na setkání s arogancí či psychickým upírem. Radostné teplo při pohledu na poklad v přehrávači ani nevnímáte, jak je samozřejmé, příjemné a líbezné. Silje se snaží stylizovat do své mocné pramatky předchůdkyně a daří se jí nadmíru vyvolávat emoce. Všechno je, jak má být, přirozené, propletené, čerstvě strhující, bez patrných stop znamenajících ústup z pozice. Plavba ke hvězdám na obzoru, jejichž přívětivá zář naplňuje zbídačelé duše dobrem a nadějí.

 

Opatrné našlapování přivádí vyvolené ke gejzírům emočních erupcí a skrytých citových výjevů, při přivřených očích vůbec nevnímáte ztrátu poznávacího vokálního elementu. Ten nový je vyplňující, postačující, nabízí bohatost, bez potřeb srovnávat a pitvat se v tom, co bylo, nebo co je vhodnější. Temná a studená atmosféra, je lehce zaměnitelná s hřejivou, neb linie mezi nimi je tak tenká. Skladby mají neuvěřitelné vnitřní pnutí a náboj. The Gathering umějí mistrovsky kouzlit rockově ambientní smutné plochy, patřící k přicházejícímu podzimnímu rozjímání v mlžných sychravých ránech. Vybarvené listy se jemně před opadem z větve pohupují v hladivém vánku a jsou skrápěny čistými vodními perlami, dokud nenasáknou vlhkostí a vlastní tíhou neukončí existenci ve výškách.

 

Některé skladby jsou na ambientu postaveny plnou vahou. Myslím, že v konceptu alba fungují výtečně. Atmosféra je na lomu sladkobolu a naléhavého optimistického sdělení, či vyvěrání utiskované pravdy. Sladkost a rozjímavost v područí jednoduché, místy monotónní rytmiky hodně připomíná Porcupine Tree. Tmavé plochy osvětlují paprsky, dokud se srdce zcela neotevře a nepropadne závislosti na „The West Pole“. Když už se posluchači vtírá lehký nudismus, hodí René do placu své vymazlené kytarové plochy. Nečekaně se u The Gathering zjevuje i šansonová šablona, procházíte setmělou zaplivanou ulicí, která odpočívá po perném denním dění, naleštěnou špicí boty kopete do střepů beznaděje a špíny zaplivané planety.

 

Co dodat, komplexní, moderní, progresivně-atmosférické rockové album, které dává smysl po celou hrací dobu. Kvalita, kterou dostanete jen občas. Album se musí prožít a zažít. Kdo ulítával na tvorbě Gathering v posledních deseti letech, bude nadmíru spokojen. Žádné škrobené progresivní školení, ale emocemi nabitá, civilní, citlivá sbírka, plná intimních, tklivých a hřejivých okamžiků.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky