Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Great Old Ones - Tekeli-li

The Great Old OnesTekeli-li

Garmfrost12.8.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50; Philips MCD183
VERDIKT: Mohutné kompozice v temném oparu nesoucí temný odkaz mistra hororu H. P. Lovecrafta. Ohromný mráz svírá pod sněhovým krovem tajemství, které...

Také patřím k těm proklatcům, co propadli hrůznému dílu obskurního mistra děsivé literatury H. P. Lovecrafta a spatřují ony strašlivé entity za každým rohem. Onehdy jeho dílo vyšlo souborně v pěti svazcích s ilustracemi Františka Štorma a strach z Prastarých a hlavně Yogg Sothothů znovu vzrostl na neúnosnou míru. Jejich děsivé výkřiky Tekeli-li v Horách šílenství zapůsobilo evidentně i na francouzské podivíny, kteří pak svoji hrůzu zhmotnili v podobě hudebního jazyka. Výsledek jejich práce produkují pod jménem jasným jako sníh v Antarktidě, kde se oni prastaří schovávají, a sice THE GREAT OLD ONES.

 

Oproti debutu „Al Azif“ (2012), kterému se rovněž dostalo uznání, je nová deska „Tekeli-li“ výrazně vyspělejší. Nevím, na kolik můžeme i nadále hovořit o hudebním obsahu jako o black metalu, ovšem zprofanovaná kategorie „post“ je tentokrát vcelku výstižná. Myslím, že k post rockovému světu má současná etapa TGOO hodně blízko, ale s tím, že pěvecká rovina zůstává extrémní. Nedočkáme se sice havraního skřehotu nebo něčeho podobného, jde spíše o hrdelní skřeky a řevy, co dáví pradávná tajemství. Ostatně, jste-li výhradními fanoušky černého stylu, vyhněte se TGOO velikým obloukem. Naopak máte-li rádi starší desky Wolves In The Throne Room, Odem Arcarum nebo Altar of Plagues, zbystřete svoje smysly, protože „Tekeli-li“ je určeno právě pro vás. Jen s tím rozdílem, že TGOO trochu postrádají šokující překvapení, které právě zmíněné kapely na svých deskách zatím přinášely.

 

„Tekeli-li“ je výborné album, skvěle vymyšlené a zahrané, ale mnohokrát se přistihnete, že předvídáte, co se stane. Že se sice uklidníte, když se stane to, co jste čekali, ale byl bych raději, kdyby kapela, která se pohybuje v takové kategorii, moje city a smysly spíše rozbouřila a třeba i naštvala. Nicméně pominu-li tuto výtku, nemám už žádnou, ostatně mnoho míst je jednoznačně dechberoucích. Možná ještě malinká poznámečka ke zvuku - kytary bych ocenil ostřejší a bicí mlaskavější.

 

Je Ne Suis Pas Fou“ je velice krátkou skladbou, která však skvěle uvede mohutné kolo velehor do pohybu. Z ticha se linoucí zvuky v melancholickém duchu plném naděje krásně korespondují s názvem této tiché písně „Nejsem blázen“. „Antarctica“ z kraje zadrhává v kilech a následující obrovskou masívnost tutlá před smysly výzkumníků. Hnedle trojice kytar je využita co to dá a pak se můžete těšit vyrovnaného prolínání post rocku s temným metalem, blacku s jazzovým feelingem hravé rytmiky. Pánové si s námi hrají nebezpečnou hru na to, co vydržíme. Často se ocitneme v jejich zajetí, když ženou melodii do extáze, dech se nám krátí a najednou bác! Citlivá melodie nás ukonejší jako konec hry mučícího vraha. Kolem nás vane ostrý vítr a zádumčivé ticho.

 

The Elder Things“ je trýznivě zlá. Měli byste se bát otočit a rychle utíkat pryč, jde o život. Při výstupu na horu smrti uslyší ten vnímavější jakoby kvákavý jekot TEKELI-LI!!! „The Ascend“ je famózní černá jízda s velice chytlavou melodií. „Behind The Mountains“ je pak monument jejich snažení. Bezmála osmnáct minut psychedelického pekla není ničím natahováno, uměle prodlužováno a stejně tak nenudí opakováním a držením se několika málo nápadů. Je to velice silná skladba, bohatá na neuchopitelné pocity. Atmosféra graduje v excelentním oparu a posluchač až s nevolí doputuje spolu s ní ke konci alba.

 

Není jednoduché ohodnotit podobný monument v několika větách a nechci ty, kteří dočetli až sem, odkazovat fádními slovy k poslechu samotnému. Což samozřejmě beze strachu učiňte, jste-li nakloněni jak Lovecraftovi, tak netradiční muzice plné ostrých loktů, dlouhých kompozic, hrůzy, ale i podmanivých melodií. Pro příště bych ocenil méně míst, kdy dopředu víte, co se bude dít. Na mysl se ale dere jízlivá poznámka, že takto hudba krásně koresponduje s literární předlohou. Při čtení Lovecraftovy prózy většinou také tušíte, kdy na vás vybafne nějaké to monstrum a kdo zemře. Přesto všechno tak nějak věřím, že by se mohli The Great Old Ones zapsat do hudební encyklopedie tučnějšími písmeny. Mají výborně našlápnuto.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 20.4.16 17:20odpovědět

Dnes som si po dlhšej dobe opäť pustil tento skvost a musím uznať, že čas neubral nič na jeho zlovestne mrazivej kráse. Skôr napak.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky