Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Kompressor Experiment - The Monolith (EP)

The Kompressor ExperimentThe Monolith (EP)

Sorgh4.11.2019
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Zkušební krok mezi řadovými deskami, vyrovnání terénu anebo také totální změna směru. Co má znamenat EPíčko vydané jen chvíli po debutním albu?

Není to tak, že by si kapela nevěřila. Nemá proč. Album Douze mělo potenciál a jisté koule. Však jsem taky nešetřil chválou. Co se mi podařilo zjistit, mělo by tohle EPíčko připravit cestu k pochopení následujícího alba nazvaného 2001, které by mělo vyjít někdy v tuto dobu.

 

Začátek "monolitu" alba staví na elektronickém, rytmickém základu, ze kterého postupně roste klasická kompresorovská tvář. Tedy spíš pomalá, zatěžkaná kytarová robota, ve které se velice dobře čte. Je to jen několik hudebních stop, které se nekříží a nepolemizují, naopak se každý nástroj věnuje své poměrně jednoduché roli a tvoří velký, základní díl skládačky. Zní to velmi přirozeně, lidsky, jakoby jste si kapelu pozvali k sobě domů a oni vám provětrali obývák.
I když se The Monolith skládá jen ze tří skladeb, ty jsou tak dlouhé, že jak už to tak bývá, v sobě ukrývají celou řadu nápadů a oddílů, které by šlo rozdělit v několik dalších skladeb. Materiálu by zbylo na klasické album docela dost. Kompresoři to ale berou jinak. Snaží se každou kapitolu široce rozvést do stran a pak se obloukem vrátit na začátek. Takže to má svoji logiku a člověku je vlastně jedno, jestli je to jedna nebo tři skladby bez přestávky. Zatím si to můžou dovolit, protože nápady jim nezvětrávají a jsou cítit svěžím dechem.

 

Konstrukce skladeb jsou si podobné, sázejí na brumlavou kytaru, která dělá takovou tu základní rovinu a na ní tancují melodické vyhrávky. Jako v zrcadle jim stojí krátké, škrábavé tóny, které lehkost momentu přibíjí zpět k zemi. U ní, u matičky, se potom určitý čas mícháme v monotónním nápadu, než se nějakou rychlou kličkou posuneme dál. Někde tam nás čekají klidné, akustické pasáže, vydáme se ke hvězdám v naléhavých poryvech postmetalových kytar a opět se vrátíme zpět na začátek. V takovém prostředí není nic divného, jestli někoho přepadnou pocity dejavu. Není to náhoda. Výrazný motiv se protlouká a drží páteř první i druhé skladby. Názvy Monolith I a Monolith II trošku napovídají, že tady bude nějaká příbuznost. Ve třetí a poslední skladbě MG 1 už si vůbec nejsem jist, jestli mi to něco připomíná nebo ne. Jde o dosud nevydané demo, které spatřilo světlo světa až nyní.

 

Poslech je cesta povědomou krajinou, která se každou chvíli něčím připomíná. The Kompressor Experiment se povedlo utvořit si vlastní styl, který je přátelský a hudebně rozmanitý. Nic se nezměnilo na instrumentálním pojetí, zpěv je u "kompresorů" pořád zapovězeným prvkem a opět to vůbec nevadí. Tady jsou veškerá slova zbytečná a s němým klidem bych tohle album postavil skoro na úroveň předešlého Douze.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky