Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Moth Gatherer - Esoteric Oppression

The Moth GathererEsoteric Oppression

Garmfrost14.2.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Bezedná melancholie se prolíná s razantními vstupy zarptutile klidné bolesti...

Pakliže jsem v případě EP The Comfortable Low tvrdil, že se o takové hudbě nedá pořádně psát ani mluvit, ale musí se prožít a popustit uzdu představivosti, o Esoteric Oppression, nejnovějším díle švédských náladotvůrců The Moth Gatherer, to platí stonásobně. Vcelku razantní spodek jinak stále vlnivých hudebních proudů se může pro pisatele i posluchače jevit příjemnějším. Pro jejich zeslovnění poezie vykreslené do mlhavých náznaků souvětí.

 

themothgatherer

 

The Moth Gatherer vychází ze sludge komunity. Ostré hrany a doomovou těžkopádnost, ne nepodobnou stylovým ikonám Cult of Luna nebo Isis, postupně nahrazuje vzletnost a temně jemná elektronika darkwave. Bývá zvykem, že interpreti vydávají EP coby stylové vykročení jinou cestou, než se ubírá regulérní stezka. The Moth Gatherer takto ukročili na The Comfortable Low. Pozvali dva různé zpěváky a ponořili se do jemných kontur elektroniky spojených s atmosférickým rockem. Jenže tento pokus neznamenal úkrok stranou tvůrčímu proudu. Jednalo se o náznak, co může být příště…

 

Jakožto milovníku hrubého vokálu kvituji s povděkem, že se na Esoteric Oppression znovu objevil expresivní projev, nořící se místy i do growlu. Při letmém poslechu novinky se nabízí tvrzení, že se vrací k předchozímu stylu, nicméně takto jednoduché to věru není. Zpátky jsou tedy uřvané zpěvy, máme tu opět i metalové kytary s domoovou atmosférou. Jenomže kapela pokračuje tam, kde skončila s The Comfortable Low. Písně se mnohem častěji než v minulosti vznáší a elektronika si našla své místo i mezi hlomozícími kytarami. Pánové si za těch pár let našli svůj projev a jsou vyhraní natolik, že si mohou dovolit aranžérská kouzla a v klidu si přeskakovat z nálady na náladu, nebo držet motiv jak chtějí dlouho.

 

Post metalová valivá surovost není narušována jemnými nuancemi a ty naopak jsou vypjatým growlem hnány do ještě větší extáze. Například po hodně tvrdé Motionless In Oceania, kde zvlášť vyniká dominantní basa a skladba ruší vyklidněný poslech dynamikou pocitů, je následující Utopia doslova balzámem na potrhané uši. Nepleťme se, Utopia je také metalová, ale možná díky klávesům má potenciál mnohem méně surový. Střídají se v ní tichá a hlučná místa a připravuje posluchače na katarzi spojenou s následující The Failure Design. Zde se mi na okamžik mihl v uších Devin Townsend se svým Ocean Machine. Ve sloce to pánové drhnou fest, ale ve zbytku vám budou drásat srdce. Věřte mi. Závěrečná hitovka Phosphorescent Blight klame duší i tělem. Zdá se totiž pro svůj lehce samply poháněný začátek poněkud rozverná. Není ale všechno takové, jak se zdá. Tato píseň má chameleonský syndrom. Když se zaměříte na jednu barvu, změní se v jinou. Metalová skladba se totiž zcela přirozeně promění v jemnou chuťovku, která by se neztratila ani naThe Comfortable Low. Vypadá to, že jsem zapomněl na úvodní The Drone Kingdom, viďte? Nezapomněl. Jen jsem ji chtěl vypíchnout. Miluji totiž její dlouhý začátek, který mi evokuje soundtrack k šílenému seriálu Legion. Má totéž charisma, kde se pojí strašlivý smutek, zoufalý výsměch, roztěkaná mysl a vzdorovitý truc. Posléze se The Drone Kingdom prolíná s razantními i tklivými vyhrávkami, má veškeré tendence pro to stát se stálicí. V této písni mi připadnou The Moth Gatherer zcela nejpřirozenější. Vše, co umí, co mají rádi a co může být i příslib, tato tryzna obnáší.

 

 

V minulosti jsem valným příznivcem The Moth Gatherer nebyl. Stylově šli mimo mě. Ale předchozí The Comfortable Low chytilo moji pozornost na udičku a novinka Esoteric Oppression ji přesvědčila, že se jí líbí. Co líbí, zamilovala se! Pánové ve svém čerstvém díle vrství monumentální hradby proložené jemnými žilkami plné melancholie. The Moth Gatherer mohou představovat novodobé hrdiny post metalového světa. A jestli ne hned, tak za chvíli možná ano.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky