Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Necromancers - Servants Of The Salem Girl

The NecromancersServants Of The Salem Girl

Sorgh6.11.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Francouzská skupina The Necromancers sebevědomě projasnila letošní podzim. Jejich deska Servants Of The Salem Girl kombinuje stoner s doomem v heavymetalovém prostředí. Tím, že jde o debut, jen hlouběji smekám pomyslný klobouk.

Určitě se řada lidí odvrátí se slovy, že takových kapel, které kombinují stoner s doomem, už slyšeli. Nebudu polemizovat, nejsem s to převracet na víru. Taky nehodlám tvrdit, že mě polil kýbl originality. Spíš dávám za vinu vkusu, že jsem ve společnosti The Necromancers strávil příjemné chvíle nabité syrovým rockem otáčejícím své hledí k odvrácené straně měsíce.


Kapela na svém debutu brázdí hladinu svižného koktejlu, ve kterém míchá několik základních ingrediencí. Tím narušuje jednolitou fazónu desky. Jejich styl je hodně ovlivněn klasickým heavymetalem, který rozhání mraky a vnáší do nitra hry hřejivé teplo rozdováděných muzikantů a takovou tu klasickou pohodu nenáročného poslechu. Bráno od podlahy, na mrzutosti nějak nevychází čas. I když v pozadí zůstává neblednoucí stín, v popředí vládne nesvazující nálada symbolizovaná rytmem lehké nohy a dozadu se nikdo moc nedívá.

 

 

S tím doomem se to má asi takto. Několikrát během poslechu vykoukne přízračná podoba pochmurných Paradise Lost, kterou vyvolává hlavně zpěvákův chraplák. Ale i v samotné hudební marmeládě se dají nalézt místa, která jakoby vypadla z některé ze starých, případně posledních desek ostrovní legendy, když přísahala na tvrdší víru. Příjemné mrazení a krása  těchto pochmurných pasáží je něco, za co stojí dostat po papuli.


Postupem času ale zjistíte, že hrobařův vercajk je pouze občasnou rekvizitou a většinu času může zůstat uklizen ve sklepě. Na pochopení toho, co „služebníci“ nabízejí, je nutné se k nim přiblížit odjinud. Hudba je v mnohém otevřenější, překvapivě líbivá a pestrá, s doomem jako takovým se setkáme hlavně ve druhé skladbě Lucifer's Kin, čtvrté Necromancers a závěrečné Salem Girl Part II. Zbytek materiálu spíš přepadává za okraj lehčího revíru. The Necromancers zkrátka válí širší pole a neradi se šněrují do kroje jediného stylu. Spíš než truchlivé bažiny sycené zelenkavým světlem tlejících organismů brázdíme slunné skalky a ve vzduchu visí nezodpovědná, tím příjemnější lenost. Stoner jako řemen konečně shazuje masku a ukazuje se v kvalitě ztuhlého masivu.

 


Rock'n'rollový rytmus hraje prim, ustává jen v důležitých momentech hypnotického zpomalení. Kapela v nich drží opratě klopýtající herky s uvolněným zápěstím a zvolna sune posluchače krajinou. Rytmika je tahounem desky, kytara s basou v několika riffech vyduní základní schéma a mnohdy to stačí, avšak to pravé potěšení přinesou až melodické vyhrávky nesoucí líbivé poutače, které naruší klasickou rutinu. Jako balzám na nervy působí i čistý zpěv, který má příjemné zabarvení. Jen škoda, že ho zpěvák Tom nepoužívá víc.


Závěrem musím připomenout, že jde o debut a tak by člověk měl tendence občas přimhouřit oko a shovívavě mávnout rukou nad objevenými nedokonalostmi. V případě tohoto alba jsem však nenašel důvod zlehčovat své hodnocení. Servants Of The Salem Girl je hodně dobrá deska.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky