Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Outsider - Hyeon

The OutsiderHyeon

Symptom6.6.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Hyeon se blýskne několika fajn nápady, ale jinak desce vládne průměrnost a žel není toho mnoho, co by náročnějšímu posluchači mohla nabídnout. Poslušně hlásím, že po dobu mého poslechu se nic zvláštního nestalo.

Každý svět zhmotněného podvědomí je svým způsobem zajímavý. Některý více a jiný méně. Když přemýšlím, jestli Hyeon popsat jako z poloviny plnou nebo z poloviny prázdnou nádobu, netuším, za který konec to vzít. Nekomerční, svépomocí vzniklý materiál má své světlé chvíle a po zásluze mu patří body za obratnost ve hře a nápaditost v kompozici. Poslech jasně odhaluje, že skladby nebloudí, ale ubírají se přímo k cíli.  Co jim schází, nemusíme hodnotit přímo jako vyzrálost autora, ale řekněme, že výraznější osobitost by na škodu nebyla.

 

Osoba v pozadí je jen jedna, pochází z Itálie a jmenuje se Andrea Cicala. Rozhodně nemá olšové ruce a noty umí poskládat do rozumných tvarů, to je třeba říct. Jeho post-rockové snění si celkem dobře rozumí s řečí klasického rocku, ale od dalších žánrů si drží odstup a výraznější stopu nezanechalo ani ambientní plochaření. Hudebně monotématická deska tak i přes veškerou svou snahu občas sklouzává do kategorie výtahové hudby. Devítka skladeb dobře funguje jako zvuková kulisa, když chcete ztlumit příliš hlučné ticho. Pro účely soustředěného poslechu nemá Hyeon ten správný drive a občas zkouší mou trpělivost.

 

Proč někdo řadí skladby tak, aby to působilo dojmem, že má deska dvě intra, je mi záhadou. Když úvodní Intro přeroste ve dvojku Over, očekával bych trochu té energie, ale místo gradace to zavání skladbou přepůlenou ve dví. S nástupem čtvrté Yearning Tides se konečně začínají dít zajímavé věci a ke slovu se dostávají rockové nálady vzdáleně připomínající třeba Porcupine Tree. Tempo osmé Jötunn hlídá syčící hajtka a potvrzuje se moje teorie, že ty nejzajímavější momenty jsou ukryty do delších kompozic. Zde dominují příjemné kytarové melodie, nápadité přechody a nechybí ani hlasitější gradace. Poslední kus The Deep Roar Of The Breaking Waves je klidné, do věčnosti znějící post-rockové pohlazení s dominantní akustickou kytarou. Element, který na desce nenajdete a místy chybí, je zpěv.

 

Vlastními silami zvládnutá produkce nemusí být průšvih, když víte, co děláte a kam míříte. Hyeon má solidní základ, celkový projev je ale vlažný a pro tu rozvláčnost to na velkou slávu nevidím. Na druhou stranu každé zboží má svého kupce, tak se o osud této nahrávky nebojím. The Outsider každopádně není ten případ hudby bez zajímavosti. Je v tom opravdovost i příslib do budoucna. Jestliže je život jako bonboniéra, tak Hyeon je láhev vína, jehož chuť se nejlépe rozvine při vhodné příležitosti… a já tu svou ideální zatím zřejmě nenašel.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky