Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nechť chátra nebeská a odpad černoprdelnický skrze povadlou vulgárnost raději zavře své vikýře. Není jejich čas, není na pořadu dne brát je mezi nás, co zasaženi jsme jedovatým kopím zhýralého bojovníka Alexandera a jeho projektu THE RUINS OF BEVERAST. Tam, kde čtyři roky staré plameny dolízaly genitálie obětí na poslední chvíli vystoupivších z hořících klášterů "Foulest Semen of a Sheltered Elite", neb sám jejich název je zavrhoval k popravení, nastal čas poohlížet se po novém trýzništi těch, co již možná zapomněli. Ach, jak vás nenávidíme.

Název alba čerpá ze započaté ságy skladeb "Blood Vaults", která nabrala dech na albu "Rain upon the Impure", na kterém je hezké, že vyšlo přesně na Vánoce, aby pak pokračovala na předchozím počinu. Její odkaz je dnes vtěsnán do názvu alba samotného. THE RUINS OF BEVERAST se na novince znovu pohybují tam, kde je jim nejlépe, mezi atmosférou chorého, ovšem výpravného black metalu a močály doom metalového chřtánu. Vzniká tak epicky infekční kreatura, která se chvíli vznáší vysoko nad klenbami starých dómů, aby za čas upadla v beznadějné brodění se ve výkalech, které nám panstvo denně sesílá z přepychově stavěných toalet, kde nechává spočinout své zarudlé zadky. Je možná mírnější v následování hrubých sypanic, o to více však utahaná v odpudivosti a zmaru. Je dalším krokem v definování zla. Odkaz Bathory je cítit na sto honů, stejně jako maximální temnota, která je v případě tohoto projektu stejně prioritní jako old schoolová aura dodávající dílu více na upřímnosti a původnímu zapálení.

Prim znovu hraje atmosféra. Přednostní to právo třímat v rukou celou strukturu hrozivosti pomocí efektně využitých motivů v dlouhých kompozicích. Tohle prostě Alexander umí. Skvostně vyladit epicky hororovou náladu a dokrmit tak poměrně předvídatelnou stavbu songů. Vše je šponované na maximum, zlo, doom metalová kalnost, chóry z fantaskních hradů a také autorovo zalíbení v rouhacích praktikách, neb on je tím, kdo smí házet špínu na tvory zaslíbené nebi.

Ačkoliv jsem si naprosto jist, že se do nové nahrávky promítla znovu ta oddanost starobě, plísni a krvi po zesnulých představených, už nejsem tak uchvácen jako v případě minulého díla. To kolem sebe postavilo neprostupný val, přes který nelze jen tak proniknout. Tehdy to bylo příliš silné. Jiné, výpravnější, snad i rozkročenější. Devět ohavných poselství dnes splňuje úlohu spíš dobře odvedené práce než něčeho, co by mělo uhranout. Přesto je album maximálně propracovaným artiklem zla, do jehož nitra se noří jen duše zvrácené a vnitřně nemocné. Vyvolává plazivou zkázu a bere si do svých dlaní špínu, ve které dusí ty, co nenávidí. Ano, THE RUINS OF BEVERAST, to je nenávist. Přesvědčení v bolesti, chtíč pokořit nedoknutelné.