Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stravitelná dávka příjemně se poslouchajícího death metalu ke mně zavítala z dílny amerických kostlivců The Skeletal. Jedná se sice o staromilskou záležitost bez ambicí promlouvat do vývoje současného smrtícího kovu, ale nahrávka šlape dobře a příznivci staré školy by mohli na chvíli zbystřit pro případ, že by se jim zachtělo protáhnout si kostru poctivým death metalovým kvapíkem.

Řekněme si to na rovinu – po mnoha v současnosti vycházejících albech bude za pár let štěkat jen velmi málo psů a to hlavně kvůli tomu, že většinou nepřichází s ničím originálním a často jde o klasickou řemeslnou práci, kterou po celém světě odvádí kvantum kapel. Být úplně neznámou kapelou, mají to The Skeletal stejně těžké, avšak v její sestavě figuruje poměrně ostřílený bard Kam “The Tyrant“ Lee, jehož osoba je spjata s kapelami jako Massacre a Bone Gnawer, které se sice nikdy výrazně neprosadily, ale každá zkušenost je dobrá, zvlášť když se Kam začal v těch pravých krví zbarvených vodách pohybovat už v první polovině osmé dekády. Jako malou ale nikoli bezvýznamnou položku ve svém hudebním životopise může Kam uvést také epizodní bubenickou roli v seskupení Mantas hluboce v osmdesátých letech, z něhož později vzešla ikona death metalu Death Tady Kam stojí za mikrofonem, což je jeho hlavní náplň práce a nutno ho za jeho výkon pochválit, vokál má sympatický, dá-li se to vůbec kdy o metalových skřekech říci.

Bezejmenný debut sestává z devíti skladeb nikterak dlouhé stopáže, bez prodlev ani přestávek v podobě intra či meziher. Pouze old school death metal, kterým by nemuseli pohrdnout příznivci letitých souborů Bolt Thrower a Six Feet Under. A pokud se vám zalíbila i dřívější Kamova kapela Massacre, u tohoto alba vůbec neváhejte, neboť obsahuje mnoho stylových paralel, tedy vyjma toho, co se týče zvukových proporcí. „The Skeletal“ disponuje solidním zvukem, který nenechává zaniknout zejména rytmickou sekci a dává ji patřičný prostor. Je to vlastně logické, protože právě od baskytary vychází několik melodických impulzů, které přidávají klasickým death metalovým riffům trochu více, než jen hutný podklad. A bicí musí být razantní, to je jasné.

Extra nápadů je na albu jako šafránu, takže si musíme vystačit s lehkým nadprůměrem, který je pro podobně zaměřené kapely vlastně typický a nic víc z toho vytlouct nelze. Recept použitý ve skladbách je jednoduchý a skládá se z osvědčených ingrediencí. Středně rychlá tempa dominují, sem tam dojde i na pořádnou sypačku, pomalý plíživý pochod taky ještě nikomu neublížil a bez špetky rock’n’rollové dravosti to prostě nejde. V posledním případě nejde ani tak o špetku, jako o celou lžíci, ale ku prospěchu. Jak tak album poslouchám, výrazných vypalovaček moc neobsahuje, ale nudná místa rovněž ne. Jen „Ancient Sacred Evil“ vyčnívá svým pomalým zhoubným tempem a výborným kytarovým sólem. Těch je na albu povícero a skladbám opravdu sluší. Druhý výraznější moment přichází ve skladbě „We Crave Your Marrow“, která má ve skočném melodickém refrénu až punkový charakter, což ve spojení s gore textem týkajícím se chutné lidské dřeně vytváří pěkně praštěnou kombinaci jako vystřiženou z nějakého postaršího béčkového hororu. Duch tohoto specifického filmového žánru se však nadnáší nad celou deskou. Zbytek desky je představením standardní death metalové práce, z níž vyzařuje především nadšení tvůrců, kterým je archaičnost a diskutabilní původnost materiálu asi úplně u zadku.