Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Letos už toho mnoho nestihnu, ale nemůžu si odpustit nenapsat něco o novém albu studiového projektu The Squirm, který pevnou rukou už nějaký ten pátek vede člověk říkající si Alesh A.D.

Album In A Decadent Apathy si mě našlo tak nějak samo. Tyhle cestičky jsou někdy tak nevypočitatelné, až mě to nutí k úvahám o osudovosti některých událostí. Možná k podobným životním okamžikům patří tohle album, které přišlo v období, kdy mně nedokáže říct mnoho a já ho po pár posleších nemilosrdně odsunul někam mimo můj zájem. Vše samozřejmě provedeno pouze na úrovni myšlenky a několika-bitové informace, protože jak se dnes už stává k mé nelibosti módou, světlo světa spatřilo pouze mp3 album a pdf booklet. Artefakty, které možná někomu ke štěstí stačí, mně ovšem nikoliv. Listovat si bookletem na monitoru mi nepřijde o nic poetičtější než pít doma lahváče, když je venku krásně a všude jsou otevřené zahrádky. Ale komu to vyhovuje a stačí, s chutí do toho, bránit mu nebudu.

Příjemnější je samozřejmě ta skutečnost, že album je ke stažení zcela zdarma, což z mého pohledu celou práci lehce ponižuje, ale to mi asi nepřísluší soudit. Jak už jsem uvedl výše, celý projekt The Squirm se motá kolem Aleshe A.D., který si osobně bere za své kytarové party, zpěv a zcela výjimečně i baskytaru. Zbytek projektu tvoří přizvaní hosté a těch je tu víc než dost - Q.rty, Bi5hop, P67K a další. Slovo „programming“ se v doprovodném bookletu opakuje snad nejčastěji a v tom bych viděl onoho zakopaného psa. Stále nějak nemůžu přijmout myšlenku, že počítač je hudební nástroj, i když jsem o tom přesvědčován každý den. Mimo zmíněného programmingu zbyl ještě prostor pro kytary, které hrají značně vedlejší roli a celkový výsledek spíše dokreslují, než že by jeho tvary vyřezávaly. O baskytaru se postaral Paraghus a tím s výčtem instrumentů končíme. Vše doprovází většinou ampliónově upravený zpěv Aleshe A.D. (kdo jste z menšího městečka, určitě víte, jak zní „hlášení městského rozhlasu“), který je doplněný a místy i zcela nahrazený zpěvem hostů (Lintraxxův francouzský rap v Cruelty Of Severance, Anyes /asi Andrea Baslová, ex-Memoria/ v She a Waiting For a Mallory v I Am The Alien Girl). Výsledek byl potom zmixován a zmasterován v tolika různých studiích a tolika lidmi, že jejich výčet ani uvádět nebudu.

Ač „každý pes, jiná ves“, dohromady tahle deska překvapivě funguje. A to jak po stránce zvukové, tak i co se působení jednotlivých skladeb na posluchače týče. Silná atmosféra pesimismu a řekl bych až deprese se mě nechce pustit až do poslední Waiting For; je vidět, že Alesh ze sebe vydává, co jen může a svými vnitřními emocemi se nechává ovlivňovat značně. Sám má na svědomí texty jednotlivých skladeb, které zmíněnou atmosféru už jen podtrhují a jejich úroveň není vůbec špatná. Bohužel stejně jako nedokážu vstřebat moderní výtvarné umění a lidi přemýšlející o významu černého čtverce na bílém pozadí (aby nakonec došli k závěru, že to měl být bílý čtverec na černém pozadí), tak nedokážu docenit a plně vstřebat hudbu ve stylu „alternative electronica“. Cílová skupina je prostě jinde, v kruzích jiných posluchačů si své příznivce jistě najde.