Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Alesh je workoholik, takže není možné zůstat stát s otevřenou pusou držíc v rukou další nahrávku jeho domovské hudební stanice THE SQUIRM. Co víc, Alesh patří mezi lidi, kterým není lhostejný vývoj a posun po vlastní ose. V tomto případě po trajektorii bzučivě letícího elektronického modulu, jemuž nestačí ke štěstí dušení neživě osázeným ústrojím. Stále častěji se otáčí směrem rockové písničky. Šlo to tak cítit v minulosti a ve světle dneška je tento dojem ještě markantnější. Poslechnu-li si totiž minulý rok hodnocené album "Thru" spolu s dnešní ranní kávou, je víc než jasné, že tvrdě elektronický podklad je pořád přítomen, ale zároveň na ústupu od těžké zvukařiny, což záhy potvrdí následně puštěná novinka "Overdose Of Arousal".

S novou nahrávkou jde Alesh víc naproti typické písničce, která byla dřív schovaná pod nánosy umělohmotných poryvů dusající elektromasáže. Jistě, ta zůstává i na novince, jenže dnes je to v úloze jakéhosi asistenta celkového soundu THE SQUIRM, než jeho řídícího prvku. Víc než kdy jindy jde dopředu atmosféra, melancholická nálada, prostor dostávají zpěvnější kusy a celek se tak blíží vzdušnější kytarovce, než monotónně drtící elektronice. Dokonce si během narůstajícího počtu poslechů začínám myslet, že kdyby se povedlo vypnout tu urputnou mašinku s obdivuhodnou výdrží úplně, bylo by ještě veseleji. Ale to už by asi nebyli THE SQUIRM a jejich typické strojnické smýšlení... Jako posun ovšem beru samotnou myšlenku, že bych to dnes uvítal, což v minulosti hrozilo snad jen v náznacích.

Tak či tak, novinka je albem, kde se to silnými melodiemi jenom hemží a je zřejmé, že ve změti kabelů se přehrabující Alesh je schopen nejen nalézt, ale pečlivě vytřídit a vytvořit poslechově přijatelné, s hitovou ambicí pulsující album. Takové, aby zbytečně netrpělo na přehnané úkroky jinam, a přitom nechřadlo nepovšimnuto kdesi v rohu. "Overdose Of Arousal" je pro mne albem, kterému by měl být dopřán patřičný prostor.

Přiznávám, že první dojmy nebyly bůhvíjaké, ale vše se spíš zakládalo na konkrétní náladě daného okamžiku. Časem je vytěsnil pocit svobodně uvažujícího projektu, jemuž nestojí v cestě téměř nic a který hledá a mnohdy i nachází zajímavá místa své nynější tváře. Mám-li být ovšem upřímný a nedat jen na pozitiva (ač jsou v hojnějším počtu než jejich remcavé protějšky), zvuk mi dvakrát nesedí. Samozřejmě pod vlivem možností aparatury, dosažitelných formátů a s typickým klidem ve tváři, když mám tyto hudební doprovody hodnotit. Zvuk se mi zdá občas kolísavý a jakoby nevyvážený, ale na druhou stranu není tak bolestným jako na "Thru". Abych uzavřel víčko emocí kolem "Overdose Of Arousal", nevynechám zjevnou spokojenost z posunu vpřed a nastavení milejší, ne tolik předvídatelné tváře. A nebojím se, že bych jím v budoucnu ještě nekolikrát neotočil. Novinka THE SQUIRM je vítaným společníkem.