Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Squirm - Thru

The SquirmThru

Victimer12.1.2013
Zdroj: mp3 promo
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Semknutější a velmi osobní nahrávka prezentující se hlavně klady, na zápory a remcání je čas jen místy. THE SQUIRM umí být sví.

Třetí studiová podoba Aleshova projektu se dívá skrz osobní tématiku věnovanou opačnému pohlaví. Nová elektroinstalace temných i vášnivých pocitů trvá od září loňské sezóny. Každopádně Alesh se spolu s THE SQUIRM už za ta léta zaběhl, definoval svůj styl a dá se předvídat co od něj očekávat. Osobně pro něj mám slabost, ale umím k němu být i kritičtější, což se odvíjí jak od mých dávných elektro potřeb dospívajícího panice, tak zvýšené pozornosti ke všemu co v sobě nese kloubení bigbítu a synthy aparátů. U THE SQUIRM tohle platí přímo ukázkově.

 

V samém začátku podzimu nastal čas popohnat severomoravské elektronické moduly skrz rockovou terminologii a následovat tak předchozí album "In A Decadent Apathy". A jsem upřímně potěšen, že se autor nesnažil využít dva roky starou nahrávku jen k tomu, aby na ni navázal, ale že se vydal skrz momentální rozpoložení úplně jinam. Evidentně. "Thru" se pohybuje na menším, stísněnějším prostoru, udržuje si určitý rukopis, který se až na výjimky nemění. Což je dobře pro fans posledních nahrávek Mortiise, hitovějších Nine Inch Nails, nebo se zavřením obou očí, Pain. Děj novinky se odehrává pod specifickou ulitou a to nejen zvukovou, ale zejména tvůrčí. Neznamená to ovšem, že podléhá stereotypu. THE SQUIRM spolu s ní transparentně poukazují na fakt, že je třeba oddělovat termín monotónní od monotématický. I přes hutnější, chcete-li masívnější, spojení elektroniky s kytarami, nevyvolává "Thru" pocit jednotvárnosti či těžkopádnosti. Ne ne, věc se má trochu jinak. "Thru" je v tomto ohledu mnohem jistější, než jeho předchůdce. Kráčí si svým koridorem, který byl předem dán a jediné co mu lze upřít, je větší poměr barevnosti, které se desce logicky dostává v omezenějším množství. Takže pohledy na novou tvář THE SQUIRM z hlediska celkové polohy, jsou pouze dva. Ten, který akceptuje semknutější a lépe vstřebatelný materiál vs. prahnoucí po více vlivech a rozevřenější náruči motivů. Alesh z většiny připravil nahrávku sám, a to se odráží v jejím znění. Osobní koncept zkrátka potřeboval osobní přístup.

 

I tak se Aleshovi povedlo dát dohromady dostatečně proměnlivý materiál pojící zasněnější části s těmi agresivnějšími. Jen jsou svázanější a skladby (ať už si je pustíte v libovolném pořadí) působí jako sourozenci spojení pupeční šňůrou, kterou nelze jen tak oddělit. Co albu nemohu odepřít je výrazný hitový potenciál. Alesh umí odhalit a vytáhnout z jednolitého kusu samplovaných pulsů chytlavý refrén, který podpoří chytrou kytarovou či elektronickou linkou. V jednoduchosti je síla. A přesně takový typ síly je i na "Thru". Otázkou zůstává, zda-li je také v přesvědčivosti. Tady si už tak jistý nejsem. Hoši z redakce mluvili o Tématech Williama Blakea od Vlčích synů potulujících se po Oslu. Ale spletli se, kromě šlágru "Bitter Aftertaste Of Loneliness" to totiž není pravda. "Kiss Of Disappointment" zase neznamená být nutně pod nadvládou hlubšího spánku Tiamat, ale náladové podobnosti tu jsou. Důležité je finální zjištění, že to pozitivní, co si z desky odnáším od prvního poslechu až do dnešního dne, ve mně přetrvává, ale jsou zde také hlušší místa, kdy je pozornost odvedena jinam, ne-li soustředěna rovnou na další track. Je složité chtít, aby album znělo od začátku do konce v nadstandardním režimu, ale "Thru" občas doplácí na jisté uspokojení, kdy je potřeba si na další hladinu adrenalinu zvyšující part pár minut počkat. I tak si myslím, že jsem albu porozuměl, dokáži se do něj položit a odnést si jeho odkaz. Jen je občas až příliš předvídatelné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

http://bandzone.cz/thesquirm / 28.1.13 16:29odpovědět

> Jirka D. Album The Squirm "Thru" vyšlo krom digitální edice také v podobě CD nosiče, které lze zakoupit na: the.squirm@seznam.cz

Jirka D. / 12.1.13 10:43odpovědět

Čéče, já jsem tam ta témata W. Blejka někde zachytil, taková rychlá vzpomínka nebo co. The Squirm je ale i tak dost specifická záležitost a na naší scéně aby se něco podobného pohledalo. Nelíbí se mi ale čistě digitální edice. 60 %

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky