Recenze: The Stone - Kosturnice

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

The StoneKosturnice

Bhut10.4.2021

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: PC

VERDIKT: Nová šou The Stone v prostorách kostnice aneb možná přijde i Kozeljnik.

Devátý kámen uložený Srby The Stone do své megalitické kolekce nese jméno Kosturnice a asi není třeba dlouho přemítat nad tím, co toto slovíčko znamená. Ano, je to kostnice. Místo, které budí úžas v očích návštěvníků, a přesto určité mrazení, že tohle všechno kdysi byli lidé. Stavební materiál použitý ke kutilskému záměru je hlavním inspirativním zdrojem pro kapelu již delší čas. Jestli si ještě vzpomenete na živé koncerty právě téhle kapely (skutečně se něco takového dělo, jakkoliv už se nám to může zdát tak dávno), tak si možná vykreslíte speciální stojan na mikrofon, který hlavní pěvec používal. Ano, i na něm se houpala celá řada ostatků lidských i zvířecích.

Kosturnice je velké album, které přišlo po téměř čtyřech letech od posledního Teatar Apsurda. Hned z kraje musím předeslat, že mi nové album přijde jako to nejmelodičtější, které mají na svědomí. Samozřejmě nechybí celá řada svižných hbitých vichrů, které pleskají naše tváře jak rány bičem. Má to na svědomí zejména bicí mašinérie, za kterou nesedí nikdo jiný než tuzemský velmistr Honza Kapák, jehož hru bezpečně poznáte už v prvním songu. Fakt to jde poznat, pokud máte dobře nacvičenou jeho hru z Avenger a tak nějak jsem si na zlomek sekundy přál, že bych takhle nějak chtěl vidět další desku Avenger. Ale víme, že tahle kapela již aktivní není a že je uchystána náhrada v podobě Bohemyst, která si však dává dost na čas s nějakou novou výživou pro lačné sluchovody stále patřičně uctívající mstitelův odkaz. Ale zpátky mezi kameny.

Bicí jsou na téhle desce opravdovou lahůdkou a energickým organismem, který nejede jen tupé tempo, ale nebojí se barevnějších proklepů na jiné blány či plechy. Dále pak zvuk těch škopků má báječný libý charakter, který vás prostě dostane do pohybu. Samozřejmě, že bez dobře postavených kytarových linek by celá paráda plavala a stabilita by nestála za mnoho. Právě kytarové vyhrávky dělají z celé desky velmi pestrý zážitek, který však neztrácí na síle a pořád patřičně uhání kupředu. Bez pohledu zpět se valí skladby jedna přes druhou, válcují prostor s takovou grácií, že vás od prvních chvil důsledně vtáhnou do svých osidel a zápřah nepovolí, dokud nenastane definitivní ticho. Nudit se není kdy, neboť se pořád něco děje a stále je co obdivovat. Frázování je patřičně vzteklé a válečnické, což celou mašinérii vymalovává v agresivních konturách.

Netřeba se dlouho rozmýšlet nad tím, že tohle je dle mého skromného úsudku tím nejlepším počinem kapely. Vskutku, Kosturnice má podle mého mínění a aktuálního rozpoložení vše, co si od takové blackové nahrávky přeji dostat. Má neuvěřitelný náboj a barevnou strukturu. Místy mi připomíná jiné oblíbené nahrávky z daného žánru, a přesto nehodlám poukazovat na nějaké sprosté opisování. Je to prostě atmosféra a pocit trefy do černého …doslova černého. Zkrátka někdy si to sedne hned a ta situace tady opravdu nastala. Jasně že to není nějaké bourání hranic a stavění složitých až těžko uchopitelných kompozic. Kdepak, tady je to jasně přímočaré, řemeslně dokonalé a nijak ohrané a trapně dlouze luhované umění černého kovu. Víc prostě netřeba znát – kvalitní deska, co skvěle zamává s náladou. Takovéhle vzpruhy je zapotřebí.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.