Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Termínem Zlatodějství rozumějme proces uvnitř každého z nás, pokud začneme uvažovat v jednotném čísle a omezíme vnímání světa kolem nás na nezbytné minimum. Při správném postupu můžeme objevit to zlaté uvnitř, díky čemuž jsme prospěšní sobě i okolí. Každý má své dobré vlastnosti i nedostatky, každý je nějaký a nějaký je i Tomáš a jeho projekt The Wandering (dříve Tyrael v Gorgonea Prima). Po nahrávce The Forest In Your Name se za The Wandering na dlouhou dobu zavřela voda a najít smysl nové sebeprezentace trvalo sedm let. A  Zlatodějství budiž důkazem, jak moc se proměnilo vnímání hudby ze strany autora.

Každý se nějakým způsobem vyvíjí a nová půlhodinová kolekce sebepoznání představuje The Wandering v poloze, v jaké jsme jej dosud neměli možnost slyšet. V tomto ohledu bylo naivní chtít vrátit staré dobré časy Gorgonea Prima, protože samotný smysl existence The Wandering je prostě jinde. Nedočkáme se ale ani pokračování v rovině zastřeně vrstveného post-rocku, jaký přinesla nahrávka The Forest In Your Name. Současnost The Wandering nabízí mnohem srozumitelnější kombinaci atmosférického metalu a vnitřní melancholie. Není tak hermeticky uzavřená a víc dýchá. Zlatodějství je nadále věrné instrumentální náladovosti, kde není místo pro vokál a provází jej snaha spojit víc vlivů a faktorů, nebát se ani progresivních prvků a výrazově se rozevřít.

Co se naopak nemění, je Tomovo pohroužení se v sobě samotném, ve svém světě a svých pocitech. Tentokrát nikoliv v rovině vyznání se k druhé osobě, ale v náhledu do svého nitra, ze kterého se snaží vytáhnout jednotlivé vlastnosti a poukázat na ně. Každou z nich symbolizuje konkrétní skladba. Nemění se ani finální podoba The Wandering jako projektu, kterému je nadále vlastní pocitově plný projev. Zlatodějství je posmutnělé, lehce nostalgické a v sobě ponořené album. To Tomovi zůstalo a těžko jej v tomto ohledu přecvičovat. The Wandering je jeho vnitřní putování, a tak to nejspíš i zůstane.

V časech vydání The Forest In Your Name jsem z The Wandering cítil ambice a možnosti nezůstat jen u nich. Z nějakého důvodu mi ta nahrávka hodně sedla. V rámci vnímání post-rockového žánru asi nijak nevynikala, ale zkrátka byla jaká byla, byla svá a měla schopnost vtáhnout dovnitř. Pak se to celé zaseklo a nastalo ticho. Jestli je to škoda nebo není, to je věc názoru. Pokračování projektu dnes vnímám jako možnost to znovu zkusit. Jakkoli se Tom posunul jako hráč i skladatel, ten moment překvapení asi prováhal. Zlatodějství je hudebně jinde, možnost otevřít se mu také neschází, ale já už asi nebudu ten pravý, kdo je schopný se umět nadchnout.

Nová deska na poměry The Wandering docela kvapí. Je to sice pořád samotářské přehrabování vlastních pocitů, co určuje povahu alba, ale když se přidá plyn, je to cítit. Když se pak povede spojit v tom správném nastavení oba proudy, je vše na svých místech. Nejvíc bodů u mě získala Apatie, kde se to podle mého podařilo nejlépe. The Wandering zde zní epicky, poměrně jistě a nekomlikovaně. Chce se říct přímo svobodně, přesně jak velí toulavá povaha projektu. Celost a Souznění pak představují skladby, které beru jako stěžejní. Jako ty, které jsou pro přítomnost The Wandering nejdůležitější a definují ji. Jsou zde ale i místa, kdy to zaskřípe. Někdy se vzájemně odpuzující pasáže nadále odpuzují, což není úplně dobře. Jako třeba v Tmářství, která je pro mě hůře roklíčovatelná právě pro svou komplikovanější polohu. Nevím, úplně mi to neladí, cítím z ní až moc snahy na úkor přirozenosti. Vyklidnění a odstavení riffů potom představuje dvojice Rozmar a Hold. To jsou povahou balady a jejich Zlatodějství plyne rozvážněji a s úctou.

Celkově na mě má novinka The Wandering pozitivní dopad, ale nevyhne se ani místům, kdy jde do popředí nejistota. I přesto má Zlatodějství potenciál obstát. Jako nová zpověď beze slov nabízí slušně vytvarovanou představu na téma atmosféricky metalové muziky, a to se pořád počítá. Místy hodně solidní, někdy trochu průhledné. A to zamyšlení nad sebou samotným, to je pak zřejmě to vůbec nejdůležitější. Proces, ke kterému tohle všechno vede.