Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čau Tome! Teprve před pár dny jsi pustil ven nové EPko "The Forest In Your Name", zachytil jsi na něj už první reakce, jak se lidem líbí, jaké názory Ti posílají?

Ahoj! První reakce jsem již zachytil. Nebylo jich moc, ale byly všechny pozitivní. Překvapilo mě, jak snadno se deska rozšířila za hranice. Dneska opravdu stačí opravdu málo. Ozval se mi dokonce i kytarista z A Forest Of Stars, to mě hodně překvapilo. Co mě naopak zklamalo jsou lidi, kteří mi neustále vštěpovali, jak se strašně těší, až to bude venku a teď nejsou ani schopný napsat pár řádek, ale co. Nechci odpovídat hned na první otázku negativně. Vážím si každé reakce.

Kdybych se chtěl podívat do samých počátků THE WANDERING, najdu v roce 2007 pouze Tebe, nebo se na vzniku podílel ještě někdo další? A existuje někdo, s kým jsi během už fungujících THE WANDERING spolupracoval?

THE WANDERING jsme založili společně s Fastredem. Tenkrát jsme chtěli dělat nějakej jakože depresivní black metal, protože Fastred se chtěl pořádně vyřádit a vyřvat. Udělali jsme pár songů v tomhle duchu, nicméně já se pak začal ubírat trošku jiným směrem a Fastred už na to neměl čas, protože nastoupil do své první práce + si myslím, že ho to přestalo hudebně bavit. Nikdy jsme si ani neřekli, že končíme, byl to prostě přirozený vývoj. V té době jsem začal hodně experimentovat s vrstvama a pak už tam podle mého názoru ani nebylo místo pro samotný zpěv. Nicméně i tak chci Fastredovi poděkovat, bylo to fajn období.

Jaký byl ten původní podnět dělat si muziku po svém? Byl jsi přesvědčen o tom, jakým stylem by jsi se chtěl ubírat, nebo jsi na to nekladl zas takový důraz?

Tak podnět… základem je, jak to cítíš. Co se hudby týče, jsem velice nesmlouvavý člověk. Jakmile není po mém, tak je prostě zle. Příjde mi to i logický, protože pokud člověk na něčem dělá a má pocit, že se to dá udělat ještě líp, tak je to prostě špatně. Nerad dělám něco na 70%. Těžko počítat všechny ty hádky s Hogathem nad tvorbou GP. Dělání hudby po svém je základ. Jak jinak by si chtěl taky opravdovou hudbu dělat. Řídím se především pocity. Když tvořím, poslouchám to neustále dokola a to hlavní, co mě vlastně zajímá je, jak se u toho cítím, co to se mnou samotným dělá, nikoliv hudba samotná. Osobně si myslím, že pokud dělám hudbu sám, dokážu se v tomhle směru dostat mnohem dál a hlouběji, než kdybych hudbu dělal s někým, protože ten člověk by to do jisté míry ovlivňoval a já bych z toho zkrátka necítil to naplnění, které potřebuji, abych byl s výsledkem spokojený. Celé je to tedy o prohlubování nálad a pocitů, které při poslechu mám.

THE WANDERING lze označit za atmosférickou, určité nálady evokující, hudbu. Je pro Tebe tento projekt hlavně hudebním vzbuzením vášní a emocí? Dáváš ve tvorbě přednost práci s náměty, jak zachytit tu správnou atmosféru?

THE WANDERING je celý o tom, abych zachytil sám sebe. Lidi, kteří se se mnou dostanou do styku si myslí, že jsem jen hloupý vtipálek, případně naprostý idiot. Mě je to jedno, vnímají tu obálku. Obálku, kterou si kolem sebe tvořím, abych chránil mé opravdové já. Je to tvář, kterou lidem zpočátku nastavuji abych zjistil, co jsou vlastně zač. Ti, kteří o mě opravdu znají také vědí, jaký opravdu jsem. Je jedno kolik lidí urazím, kolik lidí naseru a kolik pošlu někam - nic to nemění na tom, že uvnitř jsem stále pouze vystrašené dítě. Jsem hodně citově založený a THE WANDERING je něco, kde se s tím vším vyrovnávám. Měl jsem jeden rok v mém životě, kdy se naprosto nic nedělo. Tenhle rok jsem neudělal snad ani jeden kloudný riff. Přesný opak se stal, když jsem ukončil jeden dlouhodobý vztah na dálku s jednou slečnou a cítíl jsem neskutečnou nevyrovnanost a návaly vzteku a smutku zároveň. Měl jsem velké problémy se s tím vyrovnat, zasahovalo mi to do mého každodenního života a já nebyl schopný normálně žít. Často jsem si i v práci řikal: "sakra, co já tady vlastně dělám po tom všem, vždyť já sem prostě nepatřím…". Je to jako kazeta, která ti hraje v hlavě stále dokola, vidíš všechny ty hádky, dialogy a situace, ať už hezký nebo naopak ošklivý… Můj dobrý kamarád mi poradil, že bych měl psát dopisy a nikdy je neodeslat. Zkrátka se s tím jednou provždy vyrovnat na papír a nechat to být. Jelikož jsem nikdy nebyl dobrý v psaní, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit přes hudbu a to se taky stalo. Tak vznikla deska "The Forest In Your Name", která zachycuje tři zásadní věci v tom vztahu, které mě ovlivnily nejspíše nadosmrti.

Když jsme u atmosférické složky THE WANDERING, jakým způsobem se snažíš zachytit náladu, kterou potřebuješ? Je to spíš o práci a hledání zvuků na základě vzpomínek nebo představ na určitá místa nebo zážitky?

Napsat "The Forest In Your Name" pro mě bylo jak automatické psaní. Abych se přiznal, na desce jsou kytarové party, které ani nevím jak teď zahrát. Prostě to přišlo. Vždy začnu s nějakým motivem a postupně nad ním stavím, dokud nejsem naprosto spokojený, dokud necítím, že jsem dosáhl toho, čeho jsem chtěl. V tomto případě jsem se chtěl vyrovnat s city a náladami, které jsem zkrátka neovládal. Nějakým způsobem jsem je vložil do hudby THE WANDERING a v jednu chvíli jsem věděl, že je to pryč. To album pro mě splnilo úkol v momentě, když jsem ho dokončil. V ten moment jsem cítil opět rovnováhu a pak už jsem se soustředil na věci jako výsledný zvuk a mix. Bylo to zvláštní. Po roce naprostého vyhoření, kdy jsem si pouštěl svoje staré věci a jen žasl nad tím, jak jsem tohle mohl udělat, jsem opět citíl tu kreativní vlnu a inspiraci.

Abych odpověděl tvou otázku kompletně, asi bych se měl trošku rozepsat nad celým konceptem alba. První skladba je o ní. O osobě jako takové. Používám v ní samply z našeho prvního setkání a z našich výletů po Norsku, kde také žila. Pokud se dobře zaposloucháš, v jedné části je dokonce slyšet jak řiká:"It is the guy from Gorgonea Prima!". Strašně mě fascinovala, byla zvláštní, jiná. Pro mě osobně je tato skladba asi nejpozitivnější, nicméně postupem času, když si to tak v hlavě utřídím, teď už by asi tak otevřená nebyla. Stále jsem totiž nezaujmul konečné stanovisko, co k tomu člověku opravdu cítím.

Druhá skladba je o mé poslední návštěvě Norska. Ta mě ovlivnila nejvíce… Jak název a sampl uprostřed napovídá, má co dočinění s mým příletem. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem proběhl příletovou halou, vyběhl ven a ona tam prostě nebyla. Neměl jsem nic, byla půlnoc, venku 6 stupňů a nutno podotknout, že jako chudý student z post-komunistické země jsem na ní byl docela závislý. Cestoval jsem nalehko, protože jsem měl vše u ní a protože dohoda byla taková, že se o mě vždycky postará. Měl jsem na sobě ještě sako, protože jsem si měl pomalu ale jistě začít zařizovat život v této zemi, takže pohled na mě musel být opravdu komický. Jak nějaký zkrachovalý obchodník spící na letišti. Měl jsem jediné štěstí, že jsem v této situaci poznal opravdového kamaráda (thank you Simen, I still owe you a lot), který se o mě nakonec postaral na úkor svých možností a prostředků. Kdyby se tohle nestalo, naše kamarádství by asi nikdy nebylo takové, jaké je. Teď jsem za to všechno rád. Nakonec, poznal jsem člověka, kterému na mě opravdu záleží.

O poslední skladbě se rozepíšu v další otázce, protože koukám, že tam se na ni konkrétně ptáš. 

Součástí novinky je skladba "The Lake Of Misery - Nordbytjernet", která skutečně odkazuje na jedno jezero v Norsku. Mohl bys trochu přiblížit příběh této skladby, na základě čeho vznikala?

Skladba "The Lake Of Misery - Nordbytjernet" je pro mě ta nejhlubší. Nordbytjernet je jezero, kde se vše zlomilo. Původně jsem se chtěl rozepsat o všem co se zde stalo, nicméně nakonec jsem si řekl, že bude lepší, když tento příběh zůstane v okruhu mně blízkých lidí. Abych však alespoň trochu odpověděl na tvou otázku, u tohoto jezera jsem se po naprosto nesnesitelné scéně a hádce odmiloval. Byl to jeden jediný okamžik, kdy jsem najednou věděl, že jediné co chci, je jet domů. Byl jsem v naprosto bezradné situaci a toto bylo jediné řešení. Skoro jsem si řikal, že to snad byl obranný reflex mě samotného, jinak bych asi v ten moment zešílel. Nechci už nikdy nic takového zažít. NIKDY! Myslím, že každý kdo si tuto skladbu poslechne ten zlom uslyší.

Pokud vím, v Norsku jsi byl vícekrát. Jaké dojmy na Tebe tahle země zanechala, ať už náturou lidí, prostředím, čímkoliv co by bylo vhodné zmínit...?

Norsko je krásná země. To víme asi všichni. Byl jsem tam každý měsíc, jen abych mohl být s ní. Je to zvláštní, ale díky mým výletům do Norska jsem začal být hrdý na to, že jsem Čech. Každá země má svoje problémy, dokonce i Norsko. Nemám rád lidi, kteří akorát sedí na gauči a nadávají na tuhle republiku. ČR a Norsko jsou dvě naprosto nesrovnatelné země už jen díky historii obou národů. Nemůžeme se divit, že jsme jací jsme, když jsme tu ještě nedávno měli totalitu. V Norsku se demokracie pěstuje víc jak 200 let. Doufám, že je to jen otázka času. Vidím to na své generaci, protože my jsme totalitu nezažili a jsme tak touhle černou dírou naší historie nedotčený. Abych se vrátil zpět k Norsku - viděl jsem tam jak hodné lidi, tak naprosté idioty, tak jako je tomu tady, takže to rozhodně není žádný ráj na zemi, jak si někteří myslí.

Když "The Forest..." poslouchám, první co mne napadne, je velký pokrok oproti první nahrávce "Demotions". Vlastně by ani nebylo dobré je nějakým způsobem srovnávat... Myslíš, že v nich existuje určité náladové spojení? Chtěl jsi pomocí "The Forest" také poukázat na to, že už jsi hudebně poněkud jinde?

Tyto dvě nahrávky bych rozhodně neporovnával. Vznikaly za naprosto odlišných podmínek. Pokud si to dobře pamatuju "Demotions" jsem skládal v době, kdy mi nic nechybělo, byl jsem naprosto spokojený, měl jsem čas na to co mě bavilo a měl jsem přítelkyni o které jsem věděl, že by za mě byla schopná dát ruku do ohně. Je to hodně pozitivní album, nicméně už jsem ho nějaký pátek neslyšel. Pamatuji si, že mi jeden můj kamarád po poslechu napsal, že pochopil, kdo opravdu jsem. To mě tenkrát velmi potěšilo. Bohužel, není to tak dávno, co se ke mě otočil zády bez jakéhokoliv slova a to mě docela mrzelo. Ano, mluvím o tobě Loathsome.

Osobně novinku vnímám více než cokoli jiného jako post-rockovou věc. Jaké hudební vlivy Ti při její tvorbě létaly hlavou?

Občas jsem přemýšlel, jak bych zaškatulkoval THE WANDERING, nicméně nic normálního mě nenapadlo. Snažím se na hudbu koukat odlišně. Nezajímají mě žánry. Snažím se vytáhnout to, co mě baví z každého žánru a dát to dohromady v THE WANDERING. V post rocku bys třeba nikdy neslyšel sypačku. Sypačka, to je něco, co miluju a trošku mě mrzí, že jsem na albu neměl živého bubeníka, protože zrovna ta by zněla stokrát líp. Co se vlivů týče, těžko říct. Byl jsem ovlivnět post-rockem, black metalem a taky elektronikou, kterou teď poslouchám docela často. Velice mě taky inspirovalo jedno video mého oblíbeného kytaristy Wese Borlanda s názvem "The Wall".

Jak dlouhý čas ti skládání a ladění nápadů na "The Forest..." zabralo, kdy jsi začal s prvními tématy?

Začal jsem o prázdninách a desku jsem ladil až do prosince. Vždycky jsem si k tomu sednul, něco vymyslel, nahrál jsem si to do telefonu a v práci jsem to poslouchal furt dokola, abych objevil různé nesrovnalosti. Jakmile se něco našlo, přiběhl jsem domů, popadl kytaru a neduhy jsem postupně odstraňoval. Takhle to šlo do chvíle, kdy jsem si řekl, že tohle je finální verze a poslal jsem to na mastering.

Obě tvé nahrávky vyšly jen digitálně. Chystáš se do budoucna alespoň jednu z nich vydat oficiálně na nějakém nosiči? Ozývají se Ti v tomto směru labely?

Neozývá se mi nikdo a já se ani nedivím. Mít label, tak bych to sám nevydal. Pokud má THE WANDERING někdy vyjít oficiálně, chci, aby to bylo se vší parádou tzn. nahrané ve studiu se 100% živými nástroji, nicméně se obávám, že to se nikdy nestane. Ani mi to nevadí, pro mě je to spíš taková očista a jestli to někdo vydá nebo ne, to už je mi jedno, já chci hlavně tvořit protože to je to, co mě naplňuje.

Existují skladby, které se ani na jednu z nahrávek nevešly, máš v zásobě nějakou raritku?

Ano, existuje jedna skladba, kterou jsem na album nezařadil. Lze se k ní dostat, pokud si koupíš MP3/WAV package na mých stránkách www.theforestinyourname.cz za symbolickou cenu 3$. Tyto peníze budou použity výhradně na THE WANDERING a jeho další rozvoj.

Jaký je Tom z THE WANDERING jako posluchač? Vybíravý, pečlivý sběratel, nebo sjíždějící většinu hudby hlavně na PC?

Tom je hlavně líný prase. To především. Jsem děsně vybíravej a poslední dobou už poslouchám všechno možný. Trávím hodně času v práci, kde poslouchám hudbu z počítače, nicméně když přijdu domů, rád si pustim něco z vinylů, které sbírám. Občas si udělám radost a nějaké si koupím, nicméně už to nepřehánim jako dřív. Mám rád různé special edition packy a podobné věci, to mě zaplavuje. Rád si prohlížím všechen ten tisk a provedení, to mě fakt baví. Jinak pokud chceš slyšet nějaká jména, momentálně (4.2.2013) to jsou jednoznačně následující věci:

Black Light Burns - The Moment You're Realize You Are Going To Fall - Geniální album od geniálního člověka. Wes Borland je prostě mistr svého řemesla. Strašně se mi líbí, jak to album kloubí klasický rock s moderními dekadentními prvky v hudbě. Tohle je prostě naprostá pecka!

Faithless - Mám rád jejich best of. Člověk tam najde hodně hluboké věci ukryté v chytlavém neo technu.

Sigur Rós - Valtari - Tak tady není co dodat. Tohle je geniální deska. Sigur Rós je další kapela, která je pro mě velkou inspirací, protože dokážou vdechnout hudbě život neskutečným způsobem

Rosetta - The Determinism of Reality - Jeden prostě nepochopí toto album, pokud ho nemá na vinylu. Skvělé aranže, kontrasty a hlavně ten zvuk… Velmi příjemné album.

Čekal si black metal? Tak v tom případě jsem tě asi zklamal...

Na druhou stranu o Tobě vím, že jsi velký fanda Darkthrone. Zkus nám něco málo o své závislosti na tento norský kult povědět. Které jejich období máš nejraději? Je to jedna z kapel, od kterých je třeba mít úplně vše?

Darkthrone jsou super! Jak hudebně, tak jejich přístupem k věci samotné. Je zajímavý, že jejich hudbou jsou schopni oslovit někoho, kdo výrůstal u MTV. Nejvíce mě baví období "Hate Them" /to mě taky - Vic/ a "Sardonic Wrath". To jsou naprosto perfektní desky! Obě mám na LP a můžu je třeba rok neslyšet, pak si je pustit a stejně z toho uchcávat. To je prostě hudba, která mě nikdy neomrzí. Když se tak o tom bavíme, tak si mi připomněl, že bych si mohl předobjednat jejich novou desku hehe.

Původně jsem nechtěl, ale zeptám se. Co ty a Gorgonea Prima dnes? Je to už nějaký čas, co jsi kapelu opustil. Zůstali jste v kontaktu, zajímá Tě dnes co se u nich děje, na čem dělají?

Klidně se ptej, myslím, že je to zcela přirozená otázka. Gorgonea Prima mě, abych se přiznal, moc nebere a s Hogathem nejsem v kontaktu vůbec. Byla to jen otázka času, kdy se něco takového stane. Jsme s Hogathem naprosto rozdílné osobnosti, máme rádi odlišné věci a zastáváme odlišné názory. Nikdy mu však neodpustím to, že mi svým přístupem totálně zhnusil celou GP. Nejlepší období bylo, když jsme dělali hudbu a neřešili image. Bylo to totiž o tom, o čem kapela je - o hudbě. Pak se do toho vetřela image a Hogath neřešil nic jiného, než jak vypadá na pódiu, jestli mu svítí čočky v očích a jestli pod ním stojí holka nebo kluk. Skončilo to i tak, že jsem mu před jedním koncertem dokonce naladil kytaru, protože jsem věděl, že když to nechám na něm, tak se na to prostě vysere. Každý kdo má uši se o tom může přesvěčit na videu, kde jsme hráli před Belphegor. Takhle rozlazenou kytaru jsem snad ještě nikdy neslyšel, nicméně hlavně, že kolega svítí jak vánoční stromeček a stojí před ním pěkná 17-ka. Prostě už jsem nemohl a díky tomu všemu jsem začal dávat přednost jiným aktivitám. On to však doteď bere jakože já jsem se na to vysral a svou váhu v celém problému asi stále nevidí. Hogathovi nic špatného nepřeju, je to dobrý hudebník a skvělý výtvarník. Jako každý umělec však potřebuje občas nasměrovat, jinak dělá strašný kraviny. Vždycky mě štvalo, že se místo opravdovému malování věnuje tomu jeho photoshopovému outsider artu, protože jeho obrazy jsou parádní. Abych to nějak uzavřel, GP je pro mě momentálně kapela bez duše, bez konceptu, je to jen mix všeho, co je "cool" a to je něco, v co nemůžu věřit. Tu hudbu jim zkrátka nevěřím.

Tome, díky za čas věnovaný Echoes. Jestli chceš něco vzkázat, něco doporučit či na něco upozornit, učiň tak právě teď.

Myslím, že na to abych přišel s nějakým moudrem jsem moc mladý, nicméně dovolím si citovat jednu mou, no, to se ani nedá nazvat kamarádku… prostě jednu osobu: "Kdo necítí hluboce, nežije" případně ještě neznámého autora: "Prožij život s někým, kdo tě dělá šťastným a ne s někým, na koho musíš zapůsobit.". Děkuji za prostor, děkuji za vyčerpávající rozhovor a pokud by mě snad někdo chtěl podpořit, napište mi mail, napište mi, co ve vás "The Forest In Your Name" evokuje, budu jedině rád. Kontakt je uveden na mé stránce www.theforestinyourname.cz. Díky moc. Vážím si toho a vždycky budu!