Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Them - Return to Hemmersmoor

ThemReturn to Hemmersmoor

Sarapis18.3.2021
Zdroj: mp3 320 (promo od vydavatele)
Posloucháno na: mp3 player // PC + AKG K44, Sennheiser MX 475
VERDIKT: Them odpoutaní od svého kultu bojují sami se sebou.

Obecně je nemožné odhadnout, jak dlouho trvá, než se džbánu ucho utrhne, ale u Them to vyšlo přesně na třetí desku. Vykopávání hrobů a obíračka kosterních pozůstatků má v hororových reáliích své pevné místo, ale ani ty nejlibovější kůstky nelze exhumovat donekonečna. Na čem třetí album Them hřeší nejvíce, je beznadějně ohlodaný příběh a zvětralá hudební náplň.

 

V době, kdy Troy Norr rozjížděl svůj ambiciózní projekt za participace hvězdné sestavy, vzduch byl ještě mocně prosycen démantovým prachem a přiznaná inspirace dánským králem hororu intenzivně rezonovala debutem Sweet Hollow. Navazující album Manor of the Se7en Gables už vytvořila více klasická kapela než projekt námezdních hráčů, produkce i vizuál nabyli na blýštivosti a prvotní oddanost temným principům začala zvolna ustupovat sílící teatrálnosti. Na poslední desce Return to Hemmersmoor dosáhl proces odpoutání se od uctívaného kultu svého vrcholu. Ozvěny Kinga Diamonda jsou minulostí a jediným pojítkem jsou občasné vysoké tóny z hrdla Troye Norra a scénické prvky, které King kdysi dávno v metalu proslavil. Učeň už ví, jak se věci mají, zná magické formule a naplno rozjíždí svůj vlastní byznys. Nicméně něco se zvrtlo, místo brány pekelné se otevřela jen branka od sousedky, vyběhl pes a kousl Norra do nohy. Dopr..!

 

 

V čem je problém? Them se vydali na cestu, kde jim místo bezhlavých jezdců kynou chlapi s pivem v kelímku, skandují battle blood battle blood a cintají světlou 10 na všechny strany. Co bylo mrazivé a hutné na Sweet Hollow, je zde plytké a povrchní, zabalené a srovnané ve sterilním zvuku a vycentrované na chytlavé refrény, které v mozku skáčou na trampolíně, i když už chci dávno spát. Co na Manor of the Se7en Gables vonělo lovem a čarodějnictvím jako z dobrodružného románu, to zde páchne sebeparodií. Vrcholem všeho je recyklace (ve skutečnosti vyústění) už dvakrát líčeného příběhu o osudu těžce zkoušeného hrdiny KK Fossora. Musím přiznat, že postupem času bych mu nechal naložit nějakou tu starost navíc. Jen ku své škodolibé radosti, když už je v Hemmersmooru tolik místa. Dost tomu napomáhá úvodní Diluvium, což je opravdu katastrofální intro, taková mýdlová opera z céčkových archivů, i Memento Mori coby dialog otce se vzkříšenou dcerou, který i přes veškeré hlasové akcenty nemá žádné vnitřní napětí. Vůbec celému albu chybí gradace a dějové vzruchy. A jestli ještě někdy uslyším hlášky typu second part of the plan nebo mmm...mmm...master, tak mě z toho asi brzo jjj...jjj...jebne.

 

Them nosili tu svou prokletou vodu tak dlouho, až se v ní sami vymáchali. Na Return to Hemmersmoor je až příliš cítit, že jde o divadýlko. Budiž jim ke cti, že to zkouší trochu jinak. Nezlobte se ale na mě, já bych i nadále umřel spíš pro šálek čaje... 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky