Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Then Comes Silence - Blood

Then Comes SilenceBlood

Garmfrost13.12.2017
Zdroj: mp3 (320kbs)
Posloucháno na: na všem možném
VERDIKT: Then Comes Silence jsou pevně ukotveni v osmdesátých letech. Vášniví, drzí a energičtí... Což jsou vlastnosti, které původní hvězdy darkwave dnes povětšinou postrádají.

Není to tak dlouho (jejda, už dva roky), co jsem slintal nadšením nad parádní deskou švédských post-punkerů Then Comes Silence Nyctophilian. A ejhle, je zde nahrávka další a zase o kousek blíž k dokonalosti. Nový počin dostal název jednoznačný i metaforický zároveň, a sice Blood. Vše se točí kolem ústřední postavy, zpívajícího basáka Alexe Svensona. Ten svým silným charismatem vkládá do písní dojem nesmrtelnosti, žhavé a bouřlivé. Že má pojem Then Comes Silence potenciál si všimli samotní Nuclear Blast. Osobně mě zarazilo, že víceméně metalový label dostal chuť dostat pod svá křídla kapelu libující si ve staré gotické černotě spojené pupeční šňůrou s punkovou neurvalostí a rockovým písničkářstvím. Budeme doufat, že tohle spojení Then Comes Silence pomůže k větší prestiži a že jim nezlomí vaz.

 

Ptáte se také, zda se za ty dva roky změnil nějak znatelně styl psaní a prezentace Then Comes Silence? Ano a ne! Kapela stále zůstává pevně ukotvena v osmdesátých letech. Jsou však vášnivě drzí a energičtí, což jsou vlastnosti, které původní hvězdy darkwave dnes povětšinou postrádají.

 

Jestliže jsem u předchozí nahrávky TCS nadšeně tleskal, nyní to platí stonásobně. Všechno je přirozenější, melodie chytlavější, přitom temnější, zpěv uvolněnější, rytmus dravější… atd. atd. atd. Nechci se ale schovávat za laciné superlativy a přejděme rovnou k desce samotné, která je prostě úžasná. Ale tohle od kritiky nechcete slyšet, že ne? Zahoďme citoslovce, utišme potlesk, je tu krvavá novinka (už nejen slibné) kapely ze Stockholmu.

 

 

Umístit na začátek desky singlovou super dvojici The Dead Cry For No One a hlavně mega chytlavého adepta na koncertní hymnu Stranger Kicks, to může nejednoho znejistit, zda kapela prezentující se hitovými singly, nenarve do zbytku samou vatu. Then Comes Silence mají nápadů víc než pouze pro jeden, dva taháky a jakmile se posluchač uklidní z počáteční bouře, může začít vychutnávat čarovnou melodiku My Bones, tolik se dotýkající lepšího ze Sisters of Mercy, kdyby ti se rádi vrhali do punkové nasranosti. Husí kůži mi nahání rytmicky barevná In Leash, která si mě získala zejména pro skvěle zazpívaný refrén. Tedy zazpívaný, spíše nahalekaný. Hlavní slovo má stále basa, přesně tak jak je pro tento ranek typické. Že se děje něco mimořádného, mě pomáhala přesvědčit akustická Choose Your Poison. Nad vyhrávkou pak krásně klouže neafektovaná sólová vyhrávka a pod vším pak střízlivě tepe rytmus. U Good Friday přemýšlím, kterak se dá dobře skloubit jednoduchá skladba s nadpozemskou atmosférou a výtečně zvládnutou instrumentací. Aneb příběh o tom, že v jednoduchosti je síla černé na bílém. Píseň má až metalový tlak v refrénu, aniž by opustila své hranice. Intenzivní tlak nesleví na síle po celou stopáž skladby.

 

tcs

 

Then Comes Silence umí vykouzlit výborný riff v nářezové kompozici, i v té naprosto klidné. Je možné, že se na počátku kariéry kapela motala v kruhu retra, revivalství, ale hlavně nadšenectví. Podstatné je, že vše postupně přerostlo v aktivní přístup, neustálý růst po všech stranách až do současnosti, kdy se Then Comes Silence odmítají oprostit od svých vzorů, ale rozvíjí svůj rukopis a schopnost napsat podmanivou lahůdku. S rozzářenýma očima budu i nadále sledovat, co přinese budoucnost. Mezitím si budu užívat vynikající krvavé novinky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 17.10.17 10:00

Patrně ti unikl základní princip našeho zinu a troufám si tvrdit, že i celé řady dalších. Tento web totiž tvoří fanoušci a tím pádem si každý vybírá k sepsání to, co ho baví. Nemá přece smysl, abychom psali celou kytarovou scénu nebo snad i popovou, hip-hopovou atd. Třeba zmíněný Sabaton taky neposlouchám, ale proč bych na ně měl psát negativní recenzi? Něco strhat a totálně odvrhnout dovede každej a zabírat se něčím takovým je ubíjející i pro pisatele, tak proč ta tortura? To, že je někdo v pohodě má vliv tak na 5% v hodnocení, které dávám (když už se to tam promítne). Jinak to moc neřeším. Nevím, jak dlouho jsi pravidelnou čtenářkou, ale všechny recenze rozhodně pozitivní nemám, stačí trochu zalovit. Moje hodnocení má pak pro tebe takovou váhu, jakou budeš chtít. Když se neshodneš s mým vkusem, pak je jasné, že téměř žádnou. Ale věřím, že zde jsou čtenáři, kteří se dokážou v tom, co píšu najít a podle toho si třeba i něco poslechnout. Názory nikomu dogmaticky necpu a když se neshodneme - nemám s tím problém. Stejně jako mi nevadí, že ty považuješ Myrkur za sračku, já v tom vidím lepší průměr, jiní zas desku za plný počet, tak to prostě je.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 15.12.17 8:53odpovědět

Taky točím, ne úplně nonstop a ne všechny songy se stejným nadšením, ale jo, je to moc fajn deska a dotažené připomnutí starých časů.

Victimer / 13.12.17 6:58odpovědět

Jedu nonstop už pár dní a vyloženě chrochtám blahem. Tohle je záležitost přesně dle mého gusta. Ta energie je na podobné spolky až nevídaná. Výborně!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky